Výlet do Vysokých Tater jsme měli v plánu několik let, ale nejen kvůli koronavirovým restrikcím, jsme do slovenských velehor zavítali až letos v srpnu. V rámci 4denního výletu jsme chtěli vidět Lomnický štít, navštívit Štrbské pleso nebo zdolat jeden z nejvyšších vrcholů Slovenska – Rysy. Počasí si s námi ale opět hrálo, takže to nebylo tak jednoduché.
Odjezd z Brna jsme si naplánovali v pátek brzy po práci. Naložili jsme taťku a vyrazili jsme. Cesta byla víceméně pohodová, nechytli jsme žádnou větší kolonu, ale i tak jsme do Tatranské Lomnice přijížděli až po deváté hodině večer. Přece jen je to nějakých 350 km. Ubytovali jsme se téměř v centru Lomnice v útulné vile Zea, kde jsme měli i balkón a zahradu s grilem. Ještě před spánkem jsme začali plánovat první výšlap. Nejvíc jsme se těšili na Rysy, nicméně po dnešním dlouhém přejezdu a také podle deštivé předpovědi, jsme se rozhodli pro méně náročný výstup ke Skalnatému plesu s možností vyjet lanovkou na Lomnické sedlo.
Skalnaté pleso, déšť a pláštěnky
Start naší trasy byl v Tatranské Lomnici, takže jsme nemuseli extra brzo vstávat a v poklidu jsme se nasnídali. Svačinky jsme měli nachystané, ale po cestě jsme se stavili ještě pro nějakou tu sladkost v místních potravinách. Tady jsme si zároveň všimli automatu na plastové láhve, což je na Slovensku novinka letošního roku. Vydali jsme se po modré turistické trase, která vede kolem dolní stanice lanovky. Obešli jsme nádrž pro zimní zasněžování a pokračovali pod lanovkou nahoru. Cesta to byla pohodová a až ke stanici Start jsme se téměř nezapotili. Odtud už byla cesta příkřejší, ale zase se nám otevřely krásné výhledy. Déšť se nám zatím vyhýbal, naopak bylo poměrně vedro a museli jsme častěji odpočívat. Těsně pod Skalnatým plesem se nachází Skalnatá chata, kde jsme se rozmýšleli, zda si dáme cappucino, nebo dojdeme ještě výš až k plesu. Nakonec jsme to dotáhli až nahoru, abychom si za kávu mohli připlatit od 2 € navíc :).
U horní stanice lanovky jsme si užívali výhledy dolů, nicméně Lomnický štít už byl v mlze a podobně na tom bylo i Lomnické sedlo. Lanovku jsme tedy zavrhli a začali jsme svačit. Krátce po tom se však spustil déšť a vypadalo to na pořádnou bouřku. Spousta lidí prchala dolů lanovkou. My jsme si dali zmiňované kafe a promýšleli další postup. Vyhrála okružní cesta přes Malou Svišťovku. Chvílemi jsme šli s pláštěnkou, občas jsme ji sundali, ale bouřka se přesunula a nemuseli jsme se tedy bát. Po cestě jsme si zobli nějakou tu malinu nebo borůvku a panovala dobrá nálada. Nakonec se nám přece jen vyčasilo a zbytek cesty přes Start až do Tatranské Lomnice už jsme šli za sucha. V Lomnici jsme ještě nakoukli do bývalé spodní stanice lanovky, která je dílem Dušana Jurkoviče, ale bohužel už přes 20 let chátrá. Pomalu nás začal dohánět hlad, tak jsme spěchali zpátky směrem k samoobsluze, kde jsme dokoupili nějaký proviant a na ubytování jsme začali plánovat nedělní program.
Počasí se nelepší aneb Rysy teď, anebo nikdy
Výhled počasí na další dny je neúprosný. Déšť a zase déšť nebo bouřky. Na neděli je předpověď alespoň o něco optimističtější, proto se rozhodujeme pro Rysy. Nicméně počítáme s tím, že existuje možnost, že dojdeme jen na Popradské pleso a budeme se muset vrátit. Budík nám zvoní už v 6:15, posnídáme a spěcháme na bus, který nás veze přímo na Štrbské pleso. Odtud vycházíme cca v 8:30 a pokračujeme svižným tempem po Tatranské magistrále. Zhruba po hodině jsme na rozcestí nad Popradským plesom, kde se ještě rozhodujeme, jestli nevezmeme připravený proviant na Chatu pod Rysmi. Nakonec pokračujeme nalehko po modré turistické cestě až k rozcestí Pri Žabom potoku. Odtud se cesta začíná víc klikatit a taky začínáme rychleji nabírat výškové metry. Lidí už je tu víc, ale rozhodně to nejsou žádné davy. Cesta je kamenitá, ale jde se dobře. Pomalu nás dohání hlad, takže se u Velkého žabího plesa zastavujeme na krátkou přestávku.
Odtud nás čeká už jen pár minut k zajištěné cestě na skále. Je tu pár žebříků, lan a skob, ale nic náročného. Za zatáčkou už vidíme praporky a začíná se nám odkrývat Chata pod Rysmi. Na vrchol je to však ještě asi 45 minut a počasí se začíná horšit. Bez přestávky pokračujeme dál. Déšť nás ale donutí nasadit pláštěnky a pokračovat dobrou čtvrt hodinu v nepříjemném dešti. Závěr výstupu už je ale opět bez vody. Na vrchol vystupujeme zhruba o půl jedné. Okolí prostupuje hustá mlha, výhledy jsou tedy nulové. Radost nám to ale nekazí. Uděláme pár rychlých fotek a vracíme se zpátky. Pár minut po tom, co jsme si sedli v chatě na oběd, se spouští hustý déšť, stihli jsme to tedy tak akorát. Vychutnáváme si polívku, sladké knedlíky a taky pivo, ale začíná nás trápit déšť, který neslábne. Internet tu není, takže nevíme, co hlásí radar. Po hodině se rozhodujeme pro sestup v pláštěnkách. Mezitím se na okolních skalách vytvořily velké vodopády a z cesty se stal potok. Opatrnost na každém kroku je tedy na místě. Překonáváme náročnější úsek s lany a pokračujeme dál za neustupujícího deště.
V botách máme mokro, ale naštěstí nám není zima a dobrá nálada nás taky neopouští. I tak se těšíme na električku, která nás doveze zpátky do Lomnice. Sestup však trvá skoro tři hodiny. Pláštěnky nakonec odkládáme až u symbolického cintorínu. Zbytek cesty jdeme za sucha po silnici. Únava je znát, ale na nádraží prostě dojít musíme 🙂 Kupujeme lístky, stíháme dojíst svačinu a pak už nás električka veze přímo až do Lomnice. Za odměnu si v místních potravinách kupujeme Tatranský čaj a po večeři si připíjíme na dnešní výkon a pokoření 9. nejvyššího vrcholu Slovenska.
[s
Odpočinkový den s výstupem na Sliezsky dom
Po včerejším náročném dni jsme se potřebovali hlavně dobře vyspat. Také jsme chtěli nějakou méně náročnou túru, abychom to vůbec zvládli 🙂 Nakonec jsme se rozhodli pro přesun električkou do Starého Smokovce, odkud jsme pokračovali po žluté turistické značce. Zpočátku vedla cesta Starým Smokovcem, pak jsme odbočili do lesa a mírnějším stoupáním pokračovali až k rozcestí Nad Zrubami. Po cestě rostla spousta malin a borůvek, takže jsme o občerstvení neměli nouzi. Únava ze včerejška ale byla znát, proto jsme se těšili až dorazíme na Sliezsky dom a dáme si kafe. Sliezsky dom je hotel s restaurací a zároveň je tu pěkné Velické pleso v pozadí s vodopádem. Mimo jiného je to i častý výchozí bod na Gerlachovský štít.
Počasí sice nebylo ideální, ale občas se nám z místní terasy naskytl zajímavý pohled na Poprad a popradské letiště. Po zhruba hodinovém odpočinku nás čekala cesta zpět do Smokovce se zastávkou na Hrebienku. Tatranská magistrála nás vedla víceméně po vrstevnici s nádherným výhledem dolů na Poprad, Smokovec a další dědinky v okolí. Po cestě jsme měli štěstí i na jeden hříbek a hlavně jsme měli čas si povykládat. V jeden moment se nám naskytl i pohled na Slavkovský štít, kam jsme si slíbili, že zajdeme přístě až budeme zase ve Vysokých Tatrách. Na Hrebienku jsme si udělali poslední pauzu na svačinku a pokračovali poslední tři kilometry dolů do Smokovce. Při sestupu jsme zahlídli i místní pozemní lanovku s kabinkou. Do odjezdu naší električky zpět do Lomnice jsme měli asi hodinu a půl čas, takže jsme si prošli městečko a sedli do jednoho z mála bufetů, kde čepovali slovenské pivo Šariš. Občerstveni výbornou dvanáctkou jsme nasedali do električky s úsměvem na rtech a měli radost z dalšího pěkného výletu.
Procházka okolo Štrbského plesa
Všechna zábava jednou končí a tak se i my dnes loučíme s Vysokými Tatrami. Vzhledem k daleké cestě domů se rozhodujeme už jen pro malou procházku v okolí Štrbského plesa. Přejíždíme tedy autem a parkujeme na místním parkovišti. Cena je tu neúprosná, za více než 3 hodiny už je pevná cena 8 €. Procházíme centrem městečka a zastavujeme se u architektonicky zajímavého hotelu Panorama. Dál pokračujeme po modré turistické značce a nevynecháváme typické fotogenické místo u břehu s výhledem na skokanské můstky a trojúhelníkový hotel Patria. Cesta po obvodu plesa je nenáročná, místy přeplněná turisty, ale dnes nikam nespěcháme, tak nám to ani nevadí. Na rozcestí u čerpačky odbočujeme nahoru a pokračujeme už výstupem směrem na chatu Pod Soliskom. Takové ambice ale dneska nemáme, takže nám stačí výhled kousek od skokanských můstků. Po krátkém odpočinku sestupujeme druhou stranou po sjezdovce a procházíme turistickým centrem se spoustou stánků a občerstvení. Ve sbírce nám nesmí chybět magnetka z Rysů, ale ostatní veteši odoláváme 🙂 Ke štěstí už nám chybí jen cappuccino v místní kavárně a pomalu se loučíme nejen se Štrbským plesem, ale i Vysokými Tatrami. Tak zas někdy příště!
