Cyklovýlet do Rakouska jsme měli naplánovaný už na začátku jara, ale oproti původnímu plánu se nám zkrátil jen na víkend. O to víc kilometrů a výškových metrů jsme během necelých 3 dnů museli nasbírat. A stálo to opravdu za to. Kromě toho jsme si vyzkoušeli pustit písničku z klasického jukeboxu na desky, podívali se do města, kde chodil Hitler do školy nebo jsme okoštovali řízek s rýží.
Přejezd do historického města Steyr s procházkou po centru
V pátek jsme vyrazili směr Rakousko už po dvanácté, abychom se dostali do našeho výchozího bodu v rozumném čase. Sraz byl v 16 hodin. Při příjezdu na parkoviště v městečku Enns jsme se potkali se zbytkem skupiny, která akorát vyjížděla. My jsme se museli nejprve nabalit, protože nás čekal víkend s batohem na zádech a neradi bychom na něco zapomněli. Po smontování kol a kontrole, že máme všechno, jsme vyrazili taky.
Dneska nás čekalo necelých 30 km s téměř nulovým převýšením. Potřebovali jsme se dostat do Steyru, což bylo výchozí místo sobotního výletu. Téměř celá cesta vedla po pěkných cyklostezkách, okolo malebných domků nebo okolo řeky. Při příjezdu do Steyru jsme byli zmatení, jestli jsme náhodou nedojeli do Českého Krumlova. Pohledy tu totiž byli velmi podobné. Krásné historické stavby, most a řeka a také krásné náměstí. Ubytování jsme měli jen kilometr od centra v Gasthof Bauer. Menší penzion s jednoduchým vybavením, vlastní koupelnou a zahrádkou s občerstvením nám úplně stačil. Dorazili jsme okolo sedmé a rychle se převlékli, protože zbývající účastníci už byli nachystaní na procházku po městě.
Steyr je poměrně dost zajímavé město. Kromě podoby s Českým Krumlovem nás zaujalo, že se zde vyrábí motory do BMW, ale také zbraně a obecně se jedná o průmyslové město. Další zajímavostí je fakt, že tu Hitler chodil na střední školu. Udělali jsme si tedy okruh po místních památkách včetně zámku a skončili jsme na starém náměstí, abychom se odměnili čepovaným pivem. I vzhledem k ceně piva bychom si ho bývali vychutnali, nicméně ve vedlejší restauraci zrovna vyhrávala řecká kapela a takové odrhovačky se nedaly poslouchat. Před devátou jsme se raději zvedli a vrátili se na ubytování, abychom se na zítřejší náročný výlet pořádně vyspali.
Sbírání a ztráta výškových metrů při cestě do Windischgarstenu
Ráno jsme se všichni potkali na společné snídani v jídelně. Na snídani jsme se těšili, měli jsme poměrně hlad, ale hlavně jsem měla od paní domácí slíbeno, že si budu moct pustit legendární jukebox s gramofonovými deskami. Moc jsem s tím nepočítala, ale paní mi opravdu jukebox zapojila a mohli jsme si pustit jednu z několika desítek desek, které tu byly ještě z dob největší slávy. Musím říct, že to byl opravdu zážitek. Po snídani jsme si sbalili těch svých pár švestek, zkontrolovali kola a vyrazili jsme na zhruba 90kilometrový výlet.
Zpočátku byla trasa spíše rovinatá, později se začaly objevovat houpáčky, tedy docela prudký kopec nahoru a následně zase sjezd všech získaných metrů. Člověka to po chvilce přestane bavit 😀 Na druhou stranu jsme projížděli krásnou krajinou se spoustou výhledů, takže to stálo za to. Zhruba po 30 kilometrech jsme se zastavili v malé vesničce Reichraming, kde jsme si chtěli dát čepůvku, nakonec jsme ale zvolili levnější plechovkové pivo a rovnou jsme doplnili zásoby v místním Sparu. Zhruba po hodince odpočinku jsme vyrazili dál. Cesta začala stoupat, nicméně zatím pozvolně a vedla moc pěkným údolím okolo řeky se spoustou tunelů ve skále.
Cesta ubíhala docela rychle, párkrát jsme se zastavili, abychom si vyfotili pitoreskní říčku nebo pěkné pohledy na tunely. Další, tentokrát krátkou, zastávku jsme si udělali u vodopádu Schleierfall. Bylo nám poměrně dost horko, tak jsme byli rádi za trochu stínu. Nicméně hlavní výšlapy dnešního dne nás teprve čekaly. Od vodopádu začala cesta stoupat a až do sedla Mooshöhe jsme si neodpočinuli. Po dlouhém výšlapu jsme si dali zasloužené občerstvení, tentokrát v podobě kafe a vlastní svačiny. V sedle je zvenku pěkná zahrádka, ale obsluha moc příjemná není a docela to tu trvá. Následně nás čekal velký sešup, při kterém jsme ztratili celých 300 výškových metrů. Dole ve vesničce Unterlaussa jsme odbočili doprava na hlavní silnici a pokračovali ve stoupání. Čekalo nás ještě dalších 450 výškových metrů, abychom se dostali do sedla Hengtpass (985 m. n. m.).
Provoz byl minimální, povrch silnice byl nad očekávání dobrý, jen ty nohy už měly za dnešek docela dost. Nezbývalo nám ale nic jiného, než zatnout zuby a šlapat dál. Na vrcholu naší dnešní cesty jsme stanuli okolo 18. hodiny. Informační centrum s občerstvením bylo zavřené, vytáhli jsme tedy naše vrcholové pivo a na chvíli jsme si sedli, abychom počkali na ostatní. Ti se posléze rozhodli, že se zastavíme o kousek níž v Rosenau, kde by měla být otevřená hospoda. Už se nám tu moc nechtělo zdržovat, tak jsme si ani nic nedávali. Po sedmé hodině jsme konečně vyjeli. Čekalo nás už jen klesání do Windischgarstenu, ale pořád to bylo ještě skoro 13 kilometrů. Ubytování jsme měli tentokrát jinde než ostatní, chvíli jsme se dobývali do pokoje, ale nakonec jsme se přece jen ubytovali a mohli si dát sprchu a natáhnout nohy.
Z Windischgarstenu přes Steyr zpět do Ennsu
Ráno jsme vstávali okolo osmé hodiny a snídali jsme na pokoji. V 9:00 jsme měli sraz s ostatními asi 2 kilometry směrem ke startu dnešní trasy. Oproti původnímu plánu jsme lehce pozměnili začátek trasy, který měl být zase „houpací“ tak jako včera. První kilometry jsme tedy absolvovali po silnici, nicméně s malým provozem a ušetřili jsme si nějaké ty výškové metry navíc. Pak už jsme se napojili na cyklostezku, kterou jsme zřídkakdy opustili. Chybělo nám nějaký lepší kafe, tak jsme byli rádi za, o víkendu otevřenou, benzínku Turmöl. Jinak bychom si v neděli ani neškrtli, Rakušáci mají vše zavřené. Po doplnění kofeinu jsme pokračovali dál téměř bez přestávky až do Steyru. Cesta vedla často kolem dálnice, nicméně cyklostezky vedly víceméně lesíkem, takže to bylo příjemné. Ještě před Steyrem jsme se setkali s uzavírkou cesty, kterou jsme samozřejmě ignorovali. Následně jsme zjistili, že se tu zřítil svah a cesta byla zavalená. Vracet se nám ale nechtělo, tak jsme kola přenesli.
Hlad nás trápil víc a víc, proto jsme se rozhodli ve Steyru naobědvat. Nechtělo se nám ale zajíždět do centra, proto jsme zakotvili u „říční“ pizzerie Gabriel. Na pizzu jsme sice chuť neměli, ale už nám to bylo jedno 🙂 Nabídka byla nakonec docela velká, ceny jakž takž, dokonce česká obsluha, tak jsme se nebáli objednat si tradiční kuřecí řízek, někteří z nás s rýží a kečupem 😀 Doplnili jsme i minerály v podobě čepovaného piva a spokojení jsme mohli pokračovat dál. Chybělo nám už jen posledních 30 kilometrů zpátky do Ennsu. Nabízela se sice nějaká varianta přes les, ale měli jsme toho už celkem dost, tak jsme zvolili stejnou cestu, kterou jsme sem přijeli v pátek. Celý den nám foukal silný protivítr, tak už jsme odpočítávali každý ujetý kilometr a těšili se až slezeme z kola. K autu jsme dorazili o půl páté a byli jsme rádi, že už jsme na místě. Zbývalo rozložit a naložit kola, převléct se a zdřímnout si na zpáteční cestě v autě.
