Čtení na: 6 min.

Další víkend byl opět ve znamení výletu, tentokrát do města Nanjing, které se nachází západně od Changzhou. Začátkem pracovního týdne jsme se s kolegy v práci domluvili, že každý den si někdo z nich pro mě připraví krátké povídání o něčem zajímavém z Číny, a tak jsem trochu využil situace a zvolil jsem si téma Nanjing. Při té příležitosti se kolega jménem Andy zmínil, že v pátek jede do Nanjingu autem, a pokud nás nebude příliš mnoho, tak by nás mohl vzít. Navíc tady byla také možnost bydlet zadarmo, protože i v Nanjingu bylo několik stážistů, ale nakonec to nevyšlo. Alespoň jsme tedy využili situace a jeli přímo z práce s Andym a jeho ženou autem. Pro mě to byla zajímavá zkušenost, doposud jsem autem jezdil pouze ve městě do práce a občas to připomínalo džungli. Bohužel, to samé se dá tvrdit i o jízdě po dálnici. Neexistuje žádné dělení, že by vpravo jezdila pomalejší auta a vlevo ta rychlejší, prostě každý si volí svůj pruh zcela náhodně a také ho zcela náhodně mění, aspoň člověk za volantem neusne 🙂 Po příjezdu do Nanjingu nás Andy vzal do restaurace ochutnat místní specialitu – Duck Blood Soup. Skutečně jak název napovídá, byla to krvavá polévka, i když něco trochu jiného, že známe z Česka. Bylo to zvláštní, ale snažil jsem se většinu sníst, ale fazolových nudlí bylo až příliš, takže jsem trochu nechal. K tomu jsme dostali také pár „soup dumplings“, což jsou malé plněné knedlíčky vařené v páře, který mi opravdu moc chutnali. Pak nás Andy zavezl k hostelu, teda bylo to docela komplikované, snad hodinu jsme jezdili kolem, než jsme to našli, skutečně někdy obdivuji čínskou trpělivost a snahu pomoct ostatním. Ubytovali jsme se a šli spát, už bylo poměrně pozdě, nemělo smysl někam chodit.

Duck Blood Soup

Druhý den ráno jsme se vydali hledat metro, které bylo poměrně daleko, ale nakonec jsme ho našli a vydali se k Purpurové hoře, což je laicky řečeno kopec nad městem, kde je k vidění většina pamětihodností, z kopce pak díky smogu nešlo vidět téměř nic. Naše první kroky mířily k mauzoleu Sun Yat-sena, což byl čínský revolucionář počátku 20. století. Mauzoleum vypadalo hodně velkolepě a všude bylo až neskutečný počet čínských turistů. A když už mají Číňané tak pěkný kopec nad městem, je škoda zde mít pouze jedno mauzoleum, a tak je zde i hrobka dynastie Ming, ale nás odradila cena vstupného. Sice se jednalo o poměrně rozsáhlý areál, ale na první pohled nás ničím nezaujal. Trochu nám trvalo, než jsme zmiňované místo vůbec našli, nakonec jsme ukázali obrázek řidiči autobusu, takže jsme nakonec měli celý autobus jen pro sebe, takový hodně levný taxík. V okolí je k vidění ještě pagoda Linggu, ale my jsme se vydali zpět do centra města, konkrétně k jezeru, kde jsme udělali pár fotek, Marin chtěl sice na loďku, ale my jsme měli jiný názor, a protože jsme byli dva proti jednomu, rozhodli jsme se jet k mostu přes řeku Yangtze. Opět jsme využili řidiče autobusu a donutili ho udělat speciální zastávku přímo na mostě, který je zvláštní tím, že je to první most přes tuto řeku projektovaný a postavený pouze Číňany, takže jsou na něj opravdu hrdí. Řeka Yangtze je bezpochyby největší řekou, jakou jsem kdy viděl, takže rozhodně tohoto výletu nelituji, i když zpět jsme museli pár kilometrů pěšky, navíc cestou, kde jezdily motocykly… Pak už jsme jen hledali něco k jídlu, což byl opět docela problém, místnímu „streetfood“ jsme moc nevěřili, takže to opět vyhrál McDonald’s 🙁 Pak už následovala jen cesta na hostel taxíkem, což byla takové přehlídka místního systému mostů a tunelů, takový tunel Blanka v Praze, jestli tedy bude dokončen, může tunelům v Nanjingu jen tiše závidět…

Mauzoleum Sun Yat-sena

Česká fotka u jezera

Most, na který jsou místní náležitě hrdí…

Další den ráno jsme navštívili Confucius Temple a okolí, opět pouze zvenku, a poté jsme zamířili k Prezidentskému paláci. Zde bych jen zmínil, že Nanjing byl několikrát v historii hlavním městem Číny, takže proto je zde možné nalézt spoustu důležitých budov včetně zmíněného Prezidentského paláce. Nás však zaujal spíš buddhistický chrám, který stál kousek od paláce, a to bylo také poslední místo v Nanjingu, které jsme stihli navštívit. Pro budoucí návštěvníky tohoto města bych doporučil strávit zde možné více než jen dva dny, a nebo si lépe rozvrhnout čas. Je toho spousta k vidění, ale jednotlivá místa jsou poměrně daleko od sebe a také vstupy jsou poměrně drahé. Také náš hostel byl daleko od centra, příště bych asi vybral jiný, ačkoliv tenhle rozhodně špatný nebyl…

Řeka Yangtze

Jeli jsme domů po špatných zkušenostech z minulého týdne raději o něco dřív. Poprvé jsem objednával lístky na vlak sám (o tom tady bude samostatný článek…) a poprvé jsme také chtěli vyzkoušet vlak nižší kategorie (K), který je opravdu hodně levný. Sice jsme měli na nádraží spoustu času, ale najít náš vlak se zdálo být nemožné. Každý nás posílal někam jinam, snad 5x jsme obešli nádraží, než jsme zjistili, že vlak jede možná z úplně jiné části nádraží, no nakonec nás k němu pustili nějakou neoficiální cestou, ale byly to opět nervy… Ve vlaku cestovaly snad všechny společenské třídy, takže spousta lidí na nás zírala ještě více než obvykle, ale na to už si člověk tak nějak zvykl. Vlak bych přirovnal k českému běžnému rychlíku, navíc měl klimatizaci a bylo možné si koupit něco k jídlu, na druhou stranu lidi byli opravdu všude, dokonce uličkou procházel i pán, který žebral, což nebylo moc příjemné (trochu se divím, jak se vůbec do vlaku přes všechny ty kontroly dostal, protože lístek určitě neměl, na následující stanici ho vyhodili…). Přijeli jsme do Changzhou s drobným zpožděním, což jak jsem se později dozvěděl, je ve vlaku této kategorie běžná věc.

Buddhistický chrám

Pokud jste se dostali až sem, znamená to, že vás Nanjing zajímá, a tak prozradím ještě pár zajímavostí. Noční život se odehrává zejména na ulici 1912 (ano, to je název ulice). Osobně jsem tam nebyl, ale znám z vyprávění Holanďanů v hostelu nebo také kolegů v naší firmě, takže určitě stojí za návštěvu. Další zajímavostí je, že kam se člověk podívá, tam je univerzita. Nanjing je univerzitní město a spousta kolegů v práci studovala právě zde. Poslední zajímavost je tak trochu historická a poněkud nepříjemná, ale vysvětluje, proč vlastně Číňané nesnáší Japonce: doporučuji si najít na internetu „Nankingský masakr“, což je událost druhé světové války, o které se u nás moc neučí… A poznámka na závěr: Nanjing v češtině píšeme jako Nanking (podobně jako Beijing – Peking).