Rudice spadají do střední části Moravského krasu a jsou známé především díky Rudickému propadání, ve kterém se do hloubky 200 m pod povrch ztrácí Jedovnický potok. Ten následně vyvěrá zpátky poblíž jeskyně Býčí skála. Délka tohoto jeskynního systému je 13 km a tím pádem je to druhá nejdelší jeskyně v České republice. Už z tohoto krátkého úvodu je zřejmé, že se jedná o unikátní jeskyni, kterou lze za určitých podmínek dokonce navštívit.
Jeskyňářem na zkoušku
Vzhledem k tomu, že to máme z Brna do Moravského krasu, co by kamenem dohodil, jeskyně navštěvujeme od malička. Už ani nespočítám, kolikrát jsme si vyslechli příběh o Mace(o)še, čarodějnici v Kateřinské jeskyni nebo kolikrát jsme prošli Dómem zkázy v jeskyni Balcarka. Každá jeskyně má pro nás své kouzlo nejen v podobě krápníkové výzdoby, ale také v podobě tmavých zákoutí a určité dávky tajemna. Kromě toho máme rádi určitou dávku adrenalinu. Když jsme se dozvěděli, že je možné některé běžně nepřístupné jeskyně navštívit za pomocí lan a žebříků, neváhali jsme ani minutu.
Kurz speleologie v Rudici jsme objevili už na podzim 2020. Jak už nejspíš tušíte, covid nás donutil kurz několikrát odsunout. Letos už byla situace příznivější, nicméně s termíny to není zas až tak jednoduché. Kurzy probíhají v maximálním počtu 7 lidí a pouze o víkendech. Nakonec na nás vyšel termín 28.5. v 9:00. Autem jsme dojeli až k větrnému mlýnu v Rudici, kde jsme bez problému zaparkovali. Hned si nás odchytl pan průvodce, který nás začal vybavovat nutnou výstrojí a výzbrojí. Vzhledem k povaze „prohlídky“ byly nutné vysoké holínky, tzv. brodky, speciální overal, helma se svítilnou a rukavice. Po úvodním seznámení s programem sestupu jsme se vydali kolem mlýnu přes louku ke vstupu do jeskyně.
Žebříky, lanové mosty a občas netopýr
Na úvod nás čekalo zhruba 10 různě dlouhých žebříků, pomocí kterých jsme se zanořovali hlouběji do podzemí. Bylo nás 7 účastníků + 2 průvodci. Sestup byl poměrně zdlouhavý, ale tím, že jsme se nijak nejistili, byl pomalý a opatrný sestup nutností. Na konci posledního žebříku jsme se konečně dostali k potoku, který zde vytvářel vysoký vodopád. Dál jsme pokračovali už poměrně po rovině, místy po vyšlapaných kamenitých cestách, často jsme šli vodou nebo jsme využívali lanové mosty. Tento typ prohlídky však není pro každého, proto se od nás dva účastníci zhruba v půlce odpojili a začali se s jedním z průvodců vracet stejnou cestou zpátky.
Průchod krápníkovou kašnou, zkamenělý žebřík i Chodba vzdechů
Náš pan průvodce je profesionální jeskyňář, který se v Rudickém propadání angažuje už přes 50 let. Po cestě jsme dostávali odborný výklad včetně ukázek toho, co a kde jeskyňáři vytvořili, kde jim voda nanesla tuny bahna nebo kde a jak prozkoumávali hloubku a průchodnost sifonů. Odměnou pro nás bylo hned několik atrakcí. V rámci trasy jsme si prošli krápníkovou kašnou, viděli jsme nespočet krápníků ve tvaru varhan nebo záclonek, zhlédli jsme legendární zkamenělý žebřík a vyzkoušeli jsme si projít i Chodbou vzdechů, které se lidově říká „ku*va chodba“. Jak název vypovídá, jedná se o poměrně nízkou a úzkou chodbu posetou spoustou nerovností a kamenů a jen málokdo neutrousí nějaké to slovíčko. Když ne po cestě tam, tak po cestě zpátky už určitě.
Panák pramenité vody a žába za odměnu
Ke konci naší cesty nás čekalo malé překvapení. Pan průvodce vytáhl z batohu umělohmotné panáky a my jsme měli možnost ochutnat pramenitou vodu stékající z jeskyně. Po pár minutách jsme byli na konci našeho průzkumu. Dál už vedly jen plazivky zanesené bahnem. Nacházeli jsme se přímo pod větrným mlýnem. Cesta zpátky probíhala pocitově o něco rychleji. Přece jen jsme byli v podzemí už 3 hodiny a začali jsme se těšit na povrch. Po druhém průlezu Chodbou vzdechů se nám ukázala už druhá zbloudilá žába, která byla odsouzená k záhubě. Naštěstí si dala říct a nechala se v kapse mého overalu vynést na světlo. Na závěr cesty nás čekalo opět všech 10 žebříků, takže jsme si ještě pěkně mákli. Následoval už jen návrat na základnu, kde jsme se na památku vyfotili v jeskyňářském úboru, poděkovali za skvělý zážitek a vydali se pomalu domů, kde na nás čekal výborný hovězí guláš od Toma.