Protože jsem se z kapacitních důvodů nedostal na výlet do Žlutých hor, musel jsem první víkend strávit sám v Changzhou, protože ostatní stážisté odjeli už ve čtvrtek po práci do Šanghaje. Na sobotu byl v našem oddělení (TBU – Terminal Business Unit) naplánován tzv. Family Day, a protože jsem skutečně neměl co na práci, rozhodl jsem se, že se přidám. Navzdory tomu, že řada kolegů vypadala hodně mladě, většinou už měli rodiny, a tento den byl tedy určen zejména jejich dětem. Nicméně alespoň jsem poznal některé nové kolegy, i když spíš bych řekl, že po tomto dni jsem měl v hlavě ještě větší zmatek. Je totiž pravdou, že pro mě všichni vypadali stejně… Zároveň jsem měl v plánu konečně vyzkoušet místní MHD, ale nakonec mi jeden z kolegů nabídl, že mě zaveze domů.
 |
| Family Day TBU |
Další den jsem si řekl, že přece nebudu sedět doma, když je venku tak krásně (slunečno, 38 °C ve stínu) a vyrazil jsem proto po snídani do „centra“. Mým cílem byla stavba „Tianning Temple“, s nejvyšší pagodou v celé Číně. Věděl jsem, kde zhruba stojí a také jsem našel stránky o BRT (Bus Rapid Transport) v angličtině. Myslel jsem tedy, že jsem připraven a vyrazil jsem. Zastávka BRT vypadá velmi moderně, také byl tento systém vybudován teprve nedávno. Autobusy BRT mají vyhrazený svůj vlastní pruh a měly by tedy teoreticky být rychlejší. To vše za velmi symbolickou cenu – 1 yuan. Přišel jsem tedy na zastávku, kde uvnitř seděla velmi znuděná slečna a hrála si s telefonem. Chvíli jsem přemýšlel, jak to vlastně zaplatit, pak jsem si všiml malého otvoru, kam jsem hodil minci a čekal jsem, co bude, jestli dostanu lístek, nebo mi řekne, že můžu jít nebo něco podobného… Nic takového se nestalo a jak jsem zjistil později, slečna tam skutečně seděla naprosto zbytečně, ostatně jako spousta dalších státních zaměstnanců. Za chvíli přijel autobus, linka B1. Z venku vypadal moderně, uvnitř špinavý a zvuk motoru prozradil jeho technickou zaostalost. Věděl jsem zhruba kde mám přestoupit, ale nevěděl jsem přesně na kterou linku, a protože vše bylo psáno pouze čínskými znaky, rozhodl jsem se kousek vrátit a zastavit se ve Starbucks na kávu a internet. Káva byla v Číně dražší než u nás, ale alespoň Wi-Fi fungovalo, a tak jsem si ještě jednou ověřil, kam vlastně jedu.
 |
| Tianning pagoda |
Ačkoliv jsem si hned dvakrát ověřil, kam vlastně chci jet, svou zastávku jsem nakonec nenašel a rozhodl jsem se, že půjdu pěšky a 160 metrů vysokou pagodu přece z dálky musím vidět. A navíc podle mapy, na kterou jsem se doma díval, to nemohlo být více než 2 kilometry. A skutečně, po 4 hodinách chůze jsem nakonec přece jen pagodu našel, ale sen o dvou kilometrech se rozplynul po první půlhodině chůze. Později jsem zjistil, že jsem ten den obešel skutečně velkou část města. Ale zpět k pagodě. Skutečně velkolepá stavba, v jejímž okolí se nachází malý park, opravdu nejde z dálky vidět, protože v jejím okolí je spousta staveb minimálně stejně vysokých. Rozhodl jsem se tedy jít dovnitř, zaplatil jsem vstupné 80 yuan (tehdy jsem ještě nevěděl, že vždy se musím zeptat, jestli náhodou nemají studentskou slevu) a vydal se nahoru. Až po 7 patrech jsem objevil výtah, skutečně jsem neměl šťastný den… Avšak výhled z vrcholu stavby byl skutečně impozantní a myslím, že mi to stálo za tu námahu a trápení během celého dne. Ačkoliv všichni v Changzhou říkají, že je to malé město, z mého pohledu to bylo velkoměsto.
 |
| Pohled na Changzhou z vrcholu pagody |
Domů už jsem jel tím správným autobusem (mimochodem, správná kombinace byla B12 + B1) a dorazil na byt někdy kolem 6. hodiny večer a byl jsem rád, že jsem stihl večeři, protože za celý den jsem vlastně nestihl ani nic sníst, jen jsem pil vodu. První víkend v Changzhou byl tedy super zážitek!