Cesta do Tampere byla skutečně náročná, jestli dobře počítám, byl jsem téměř 40 hodin na nohou (myslím tím, že jsem nespal), pak chvilka spánku a další cestování. Takže jak to bylo. Nejprve cesta do Prahy, před kterou jsem samozřejmě nespal. Vládlo počasí typické pro konec října, avšak pro 31.červenec hodně nezvyklé – 10°C a déšť. Následoval let do Mnichova se společností Lufthansa se strojem Avro RJ85, což je takové menší letadlo, avšak vypadá jako zmenšená kopie Boeingu 747. V Mnichově jsme měli 50 minut na přestup, nebyl však potřeba větší přesun, letadlo do Helsinek (Airbus A320/200) mělo drobné zpoždění, ale do cílové destinace přiletělo podle plánu ve 12:40 místního času. Krásné počasí – jasno a 25°C. Během pár minut jsme si vyzvedli kufry a přesunuli se autobusem do centra Helsinek. Mimochodem, lístek stál 4 EUR a přímo v automatu se dal zaplatit platební kartou, jako téměř vše tady ve Finsku. Po krátké procházce centrem nás vyzvedli Markéta a Jussi, tedy naši hostitelé pro první noc ve Finsku, a vyrazili jsme k jezeru (asi 50km od Helsinek), překvapivě teplá voda, kolem jezera skály, ze kterých se skákalo do vody – já tedy ne 🙂 Poté jsme měli takovou malou okružní cestu v centru Helsinek, mezitím co pro nás Jussi připravil večeři. Večer jsme zakončili další procházkou, tentokrát k moři a přístavu. Den využitý na 110%…

Zajímavá budova poblíž nádraží

Česká stopa v Helsinkách

Jezero asi 50km od Helsinek

Ráno snídaně a pak cesta tramvají na autobusové nádraží (mimochodem, v Helsinkách mají úzký rozchod kolejí). Tam nás Jussi dovedl až našemu autobusu, díky němu i Markétě byl náš příjezd snadnější a hlavně zajímavější. Někdy kolem 11. hodiny jsme dorazili do Tampere, šli jsme se tedy ukázat na UTA, kde bude probíhat od zítřka kurz EILC.. Pak rychle do TOAS Office vyzvednout klíče a hurá na kolej, zbavit se konečně těch otravných zavazadel. Autobusy tady zastavují jen na znamení a navíc neexistuje nic jako informační tabule nebo ohlašování přísní zastávky, naštěstí nám jedna slečna pomohla najít naši kolej. Mám byt pro 6 lidí (3 pokoje po 2 lidech), avšak zatím jsem tu sám. Skoro nic tady není, takže v nejbližší době musím dokoupit to nejnutnější. Zato kamarád Jožka, se kterým jsem přijel, již má spolubydlícího, kterým je Francouz jménem Sylvain (také účastník EILC kurzu). Zítra nás čeká první den kurzu, takže půjdu brzy spát, i když zde je příliš mnoho světla, den je stále mnohem delší než u nás.

První zjištění – spousta Finů umí anglicky a to tak, že nepoznáte, že jsou to Finové. I řidič autobusu nebo pokladní v menze umí alespoň základy v tom smyslu, že vám rozumí a dovedou poradit. Druhá věc, zatím jsou všichni velmi milí a snaží se vždy pomoct. A poslední postřeh, spousta Finů nosí hodně zajímavé „účesy“, styl oblékání atd., což asi souvisí se zdejší hudební scénou (metal). Více někdy příště…