Podzimní restrikce s příchodem prvních mrazů na chvíli povolily, a tak jsme využili situace a vyrazili do hor…
Je začátek prosince a po dvou měsících takřka úplného lock-downu se otevírají hotely i restaurace. Česká republika přechází do 3. stupně PES (alespoň na chvíli). Využíváme tedy situace a kupujeme si pobyt na prodloužený víkend od 10. do 13. prosince v penzionu Patriot v obci Výprachtice, která se nachází v Orlických horách.
Cesta a ubytování
Jedeme ve čtvrtek večer po práci a cestou na sever se déšť postupně mění ve sněžení, nakonec s narůstající nadmořskou výšku a pozdější hodinou se sníh drží místy i na silnici. Přijíždíme do penzionu, kde na nás, jediné dnešní hosty a dost pravděpodobně první hosty po dvou měsících, čeká paní, která nás v rychlosti ubytuje, zeptá se kdy chceme snídani, oznámí nám, že jsme v celém penzionu sami a odchází. Ano, první noc máme celý penzion jen pro sebe.
Zasněžený Suchý vrch
V pátek po soukromé, nikoliv však skromné snídani vyrážíme autem do obce Červená Voda. Nejprve jdeme zcela osamoceni po cyklostezce, pak se napojíme na červenou turistickou stezku až k dělostřelecké tvrzi Bouda, která však prochází rekonstrukcí a díky aktuálně platným opatřením vlády je muzeum zavřené, stejně tak jako nedaleká chata s občerstvením. Samozřejmě jsme na tuto situaci připraveni a máme jídlo vlastní 🙂
Po „obědě“ pokračujeme zpět po červené nejprve na horu Bradlo. Možná by mohl být i pěkný výhled, ale s naším příchodem přišla také hustá mlha a docela silný vítr, takže toho moc nevidíme. Nedaleko se nachází dnes téměř neviditelná rozhledna Suchý vrch, a tak se jdeme alespoň na chvíli ohřát do překvapivě plně otevřené Kramářovy Chaty. Ta nabízí jak jídlo a pití, tak ubytování a vypadá moc hezky. Také ceny se zdají být poměrně příznivé.
Rozhledna Suchý vrch 
Bradlo 
Tvrz Bouda 
Míjíme vrchol Suchý vrch, nejvyšší bod dnešní trasy ve výšce 995 metrů nad hladinou moře, kde díky mlze opět téměř nic nevidíme a postupně sestupujeme zpět do vesnice. S klesající výškou ubývá sněhu a naopak pod ním už je místo zmrzlé půdy bláto…
Hora Matky Boží
V sobotu jedeme opět stejným směrem, přes zamrzlé Červenovodské sedlo do obce Králíky. V nižších polohách nejsou po sněhu památky, ale stačí jen pár desítek výškových metrů a už je patrná námraza alespoň na stromech. A tak se nám naskytuje překrásný zimní výhled na Horu Matky Boží s klášterem.
Vydáváme se tedy pěšky nahoru ke klášteru, postupně opět střídavě přichází mlha, která v kombinaci se silným větrem vytváří námrazu všude v okolí. Také nedaleká rozhledna Val je krásně zamrzlá a výhled z ní je v závislosti na aktuální situaci spíše horší. Větším obloukem se vracíme zpět do obce Králíky, kde je restaurace hotelu Zlatá Labuť i přes platná protiepidemická opatření zaplněná řekl bych tak na 90 procent kapacity. Stěžovat si asi nebudeme, jinak bychom měli na oběd zase jen rohlík…
Zpátky v penzionu nás čeká poslední večeře. Překvapivě nejsme už jediní hosté, ale další obsazený pokoj asi letošní sezónu nezachrání. Jinak je penzion moc pěkný a nabízí také bazén a saunu nebo třeba mini-tělocvičnu s ping-pongovým stolem. Pobyt rozhodně doporučuji a třeba v létě bude lépe využitelná terasa okolo celého apartmánu.
Cestou domů na rozhlednu Strážný vrch
V neděli se loučíme s obcí Výprachtice, ale cestou zpět do Brna zastavujeme u vyhlídky u obce Hřebeč nedaleko Svitav a po okolí si procházíme asi 12 km dlouhý okruh, jehož součástí je rozhledna Strážný vrch. Teplota vzduchu je opět na hraně bodu mrazu, a tak zatímco ve vyšších polohách leží tenká vrstva sněhu, o něco níže se brodíme tlustou vrstvou bláta. Jinak je ale místní krajina zajímavá a cestou se dovídáme hodně o historii hornictví. Ostatně i sama rozhledna je ve tvaru těžební věže.
Tím ale náš únik z reality končí, stejně tak jako se celý stát pomalu připravuje na přechod do vyššího stupně systému PES a tedy opětovné zavření hotelů i restaurací.
Strážný vrch
