V nadpisu tohoto článku je stručně popsán minulý týden. Moc se mi to nehodí, protože bych měl pracovat na svojí diplomové práci (Semestrální projekt 2), ale taková akce, jakou je oslava vlastních narozenin, se těžko odmítá. Ale vezmu to hezky popořadě. Během minulého víkendu bylo celkem dost lidí v Petrohradu, z časových důvodů jsem se neúčastnil. Město pěkné, Rusové ale moc příjemní lidé podle ohlasů nejsou. V Tampere přes víkend zůstalo jen pár Čechů, ale to nám nebránilo v tom, aby se u Petry uspořádala výborná bramboráková párty. Holky děkujeme, bylo to super!
 |
| Petr nechal od architektů vytisknout transparent |
V pondělí se vrátili lidi z Petrohradu a následovala párty u Tomáše. V plánu byly palačinky a 48 piv, což zde již něco znamená. Nakonec jsem dorazil jen já a Michal, tak jsme alespoň zavzpomínali na Youtube na videoklipy z našeho „dětství“. Ve středu se pak na Facebooku objevila pozvánka na pizza/sauna párty na Paawole, nakonec se však místo konání změnilo na Rebeka’s place, což je studentský ráj uprostřed lesa. Důvodem byla lepší sauna a společenská místnost, i když oproti Paawole musí být každá společenská místnost lepší 😀 Společně s Görkemem jsme připravili těsto na pizzu, já měl však trochu jiný názor na to, jak by měla pizza nakonec vypadat, zatímco Görkem zvolil styl jako když se peče buchta (tedy vysoké těsto po celém plechu), já se snažil udělat pizzu tak tenkou, jak jen to šlo. Nakonec se snědlo vše snad až na tu připálenou 😀 Pak jsme šli do sauny a někteří si zazpívali karaoke na PS3. Kolem třetí ráno jsme šli domů na Paawolu.
 |
| Chlebíčky na naší oslavě narozenin, hned bych si kousl |
Další den jsem vstal, zašel si do školy na oběd a pak hned do obchodu s Jožkou nakoupit jídlo na večer. Já jsem pekl sýrové tyčinky, Jožka chystal chlebíčky (tedy s pomazánkou jsem pomohl) a Martin udělal nakonec výbornou krabí pomazánku. Byli jsme to tedy my tři, kteří slavili narozeniny. Přišla spousta hostů, přinesli dokonce i dorty a nějaké dárky, my s Jožkou jsme rozlévali slivovici. Myslím, že spousta lidí dorazila na Paawolu vůbec poprvé, a to se cení 🙂 Každopádně to byla náročná událost a odpadl jsem dřív, než se čekalo.
 |
| Češi! |
Další den ráno jsem se vzbudil a byl jsem trochu v šoku, protože jsem neměl klíč, ani spolubydlící neměl ten svůj, což bylo ještě více záhadné. Navíc jsem musel ještě do školy vytisknout lístky na nedělní zápas. Nakonec se klíč našel u dalšího Tomáše v kapse (na Reinole), spolubydlící měl ten svůj v bundě, takže vše v pořádku. Kolem 12. hodiny jsme vyrazili směr Helsinki, vybavení celkem dobrou náladou a vlajkami a dokonce i transparentem. Bylo až s podivem, kolik Čechů se dokáže dát dohromady, když jde o hokej (a ještě se k nám přidal Francouz, Polák a dokonce i Turek). Až na stadionu jsem dostal poslední dárek, který mi nestihli dát předchozí den, a to barvy na tvář – bílou, červenou a modrou. Takže jsme se pomalovali a vyrazili do boje s obrovskou finskou převahou v hledišti a nakonec i na ledě. Prohráli jsme 0:4. Pak jsme se rozdělili a naše skupinka se vydala na okraj Helsinek, kde měla jakousi rozlučkovou párty jedna naše kamarádka z EILC Denise, protože zanedlouho odjíždí domů. Dozvěděli jsme se, že za bydlení platí neuvěřitelných 460 EUR, což je oproti Tampere skutečně obrovské číslo. Dlouho jsme tam nevydrželi a jeli zpět do centra. Cestování po Helsinkách doporučujeme vlakem a na černo, nikdo vás nekontroluje, když se sami nepřihlásíte. V centru v místě, kde jsme měli domluvený nocleh, probíhala další párty, na které však už docházel alkohol a tak jsem se ani moc neohřáli a následoval přesun do klubu v centru s živou hudbou (a výhodou bylo, že jsem tam neutratil ani EURO). Konečně 4 ráno a mohli jsme jít spát.
 |
| Důkaz, že jsme aspoň na pár sekund byli v televizi |
Další den následovalo hokejové utkání Česko – Rusko. Hlediště bylo prořídlé, ale stejně měli Rusové silnou převahu. Od druhé třetiny jsme se přesunuli dolů na výhodnější místa a vytvořili český „kotel“. A vyplatilo se, občas se nám povedlo překřičet ruské fandy a dokonce jsme byli i v televizi, i když málokdo si všiml. Naši hokejisté dlouho hráli dobře a drželi příznivý stav 1:0, avšak nakonec prohráli 1:2 gólem 10 sekund před koncem, což nás hodně mrzelo. Celkově však tento výlet hodnotím hodně pozitivně a rozhodně nelituji, parádní zkušenost, i když naše hlasivky dostaly co proto a ještě dnes se mi občas špatně mluví.
A nyní je čas dělat něco užitečného, třeba pokračovat v práci do školy!