Čtení na: 5 min.

Po EILC kurzu jsme byli nuceni opustit známé prostředí UTA a přesunout se na naši novou univerzitu, a to TUT (Tampere University of Technology). Začínali jsme tzv. orientačním týdnem. První den byl pro nás, účastníky kurzu EILC, volný, protože jsme si všechny záležitosti vyřídili v předstihu, pouze večer jsme si nenechali ujít filmový večer, při kterém jsme se podívali na snímek „Harjunpää ja pahan pappi“. Pro mě to však nebylo nic nového, film jsem viděl již před svým odjezdem do Finska, ostatní však byli (ne)mile překvapeni…

Každý den dopoledne pak následoval jakýsi blok přednášek, ve kterém jsme byli informováni o praktických záležitostech, o tom, jak si zapsat kurzy a na co si dát pozor. Byl nám přestaven místní informační systém (POP), který se snaží své budoucí uživatele varovat už svým nepříliš zdařilým vzhledem. Bohužel tento IS nefunguje tak, jako například u nás na VUT. Vyberete si své předměty a s trochou štěstí se objeví v kalendáři (taková obdoba rozvrhu), cvičení je třeba přidat zvlášť, pak zjistíte, že se vám všechny předměty překrývají, ale nic se neděje, protože tohle se překrývá všem. Ještě zajímavější je situace ohledně zkoušek, které se také překrývají, ale systém vás v žádném případě neupozorní, tohle si prostě každý musí zjistit sám. Navíc pro „Exchange students„, kteří jsou ve Finsku jen jeden semestr, existuje pouze jeden termín zkoušky. Vše tedy závisí na individuální domluvě s učitelem a já doufám, že se vždy nějak domluvím 🙂

V rámci odpoledního/večerního programu byl pořádán piknik u Suolijärvi, to je nám dobře známé jezero s čistou vodou, ke kterému chodíme poměrně často, a občas i v noci… Tentokrát zde však bylo pro nás nezvykle příliš mnoho lidí, dokonce jsem potkal i svého budoucího učitele předmětu „Digital Design for FPGA„. Večer následovalo karaoke v jednom klubu přímo v Hervantě, já jsem však zvolil jinou možnost, a to návštěvu klubu „Cuba“ v centru, kde byla speciální akce pivo za 1 EUR. V rámci úsporných opatření jsem pak šel domů do Hervanty pěšky. Tedy ona ani jiná možnost není, protože přes týden v noci autobusy nejezdí. Byla to zajímavá, dvě hodiny trvající procházka, naštěstí jsem nebyl sám. Nikdy více 🙂

Fotka od Suolijärvi, sice není z oficiálního pikniku, ale o to je zajímavější 🙂

Tady naopak fotka z oficiálního pikniku

Ve čtvrtek se konala velká „Exchange party“ v jednom klubu v centru, na jehož název si nevzpomenu. Vstupné bylo „pouze“ 2 EUR. První nepříjemnost – čekání 15 minut před vchodem, naštěstí jsme se nakonec dovnitř dostali, ale dlouho to vypadalo, že se fronta prostě nehýbe. Vevnitř to vypadalo celkem zajímavě, avšak příliš mnoho lidí, také hudba mohla být lepší… Ceny nápojů byly poměrně přijatelné. Po skončení akce byl přistaven jeden autobus, do kterého se chtěl každý dostat, avšak to bylo nemyslitelné, zavřel nám před nosem a ujel, následoval přesun na Keskustori a naštěstí se nám podařilo nacpat se do autobusu č.13, ale ne každý měl takové štěstí. Cestou domů jsme jen projížděli další zastávka, kde čekali lidi, ale měli zkrátka smůlu. Jak už jsem říkal několikrát, zdejší MHD není žádný zázrak, ale nejhorší na tom je, že místní si myslí, že tady mají nejlepší MHD v Evropě 🙂

Kvalita MHD v Tampere 🙂

 

Teď si uvědomuji, že jsem se zapomněl zmínit o akce konané myslím ve středu, která se jmenovala „Pub Crawl“ a úkolem bylo navštívit celkem 9 hospod/klubů/barů, zakončení a afterparty byly ve „Fat Lady„. Osobně jsem se této akce účastnil spíše jen jako divák. V pátek se konala „Campus Olympics„, což byla akce, která spočívala v plnění různých úkolů, některé z nich neměli se sportem nic společného. Měli jsme vytvořit skupiny po 10 lidech, naše skupina se však časem rozrostla na více než 20 lidí, základ byl tvořený lidmi z EILC kurzu. Jako naši kapitánku jsme jednoznačně zvolili Anu Patricii, která se své role ujala výborně a bojovala jako by šlo skutečně o něco důležitého. Nejzábavnějšími disciplínami byly: hod Nokií, lyžování, kterého jsme se nakonec nemohli zúčastnit, pak něco, pro co nemám název, ale úkolem bylo 20-krát se otočit kolem své osy a běžet zpět ke svému týmu, což nebylo vůbec snadné a několik z nás okusilo, jak chutná zdejší zem… Nakonec jsme předvedli Eurovision. Soutěž moderoval Tomek z Polska, kterému jsme ukradli mobil, brýle a další věci a šli jsme zpívat (vypadalo to trapně, ale protože jsme Češi a krade se u nás, museli jsme to udělat…), následovali myslím Portugalky, pak Turci a nakonec Francouzi, kteří si opět udělali legraci sami ze sebe 🙂 Takže nakonec jsme za několik hodin snahy dostali každý jedno malé finské „pivo“ a šli jsme na pizzu, následovala afterparty, kterou jsem opět vynechal…

Jedna z disciplín Olympic games

V sobotu jsem vstal brzy, asi v 11, a tak jsem vyrazil do lesa na houby. Roste jich tady fakt hodně, nikdo to nesbírá a tak jsem našel moc pěkné kousky, ale všechny plné červů. Odpoledne se šlo k jezeru a pak do City na další, opět nečekaně italskou párty s barbeque. V neděli jsem se konečně odhodlal do IKEI, ale vybral jsem si špatný autobus, po pár kilometrech jsme měli defekt, a tak jsem čekal na další, mezitím mi ujel spoj, takže cesta trvala skoro hodinu a půl. Koupil jsem pár blbostí, jen závěs, který potřebujeme, stále nemám… Večer jsme si pak šli zahrát ping-pong do Lukonmäki, kde mají přístupnou společenskou místnost (ne jako u nás na Paawole, kde je to věčně zamčené). V noci na pondělí mi pak nebylo moc dobře, bolelo mě v krku a měl jsem nejspíš horečku, zkrátka ideální start nového, tentokrát již skutečně školního týdne na TUT…

Btw. Tento blog píšu asi s týdenním  zpožděním a taky svým fotek tentokrát moc nemám a hlavně nemám čas je nahrát na net 🙁