Čtení na: 16 min.

Ve Finsku jsem strávil druhou polovinu roku 2011 v rámci vysokoškolských studií. Právě tehdy jsem vlastně začal psát svůj blog, ze kterého později vznikl web, který si právě čtete. Poté jsem měl možnost se ještě jednou vrátit v roce 2012. Od té doby uplynulo již dlouhých 12 let a konečně se naskytla vhodná příležitost se do země tisíců jezer opět podívat.

V listopadu 2022 se objevila akce Air Baltic na letenky prakticky do celé Skandinávie. Ukázalo se, že tato letecká společnost létá mimo jiné i do Tampere. A protože zpáteční letenka stála zhruba 1500 Kč, nebylo na co čekat. Protože jsem vlastně nikdy nebyl v Helsinkách déle než několik hodin, řekli jsme si, že si tam tentokrát dáme aspoň jeden celý den, a tak jsme zvolili přílet do hlavního města a odlet pak z Tampere, čímž si ušetříme jednu cestu vlakem či autobusem.

Let do Helsinek

Brzké ranní odlety nemáme rádi a přesto je to zase tady. Budíček po třetí hodině ranní, autobus na nádraží, autobus do Vídně. Naštěstí vše probíhá podle plánu a v autobuse usínám, takže minimálně o polovině cesty ani nevím. Pražské letiště zažívá v poslední době nápor turistů mířících k moři, Vídeň však vypadá alespoň po ránu naprosto klidně. Po několika minutách už si můžeme vychutnat ranní kávu v salonku.

Let do Helsinek však není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Přímé spojení sice existuje, ale nelétá se tak často a hlavně cena začíná klidně na 10 tisících korun. S Air Baltic se letí přes Rigu. Přestup by tam měl být sice rychlý, ale celkově to cestu samozřejmě prodlouží zhruba o dvě hodiny. Z Vídně odlétáme včas, v Rize sice letadlo zastavuje u stojánky blízko naší odletové brány, ale nasedáme do autobusu, který nás zaveze na opačný konec letiště. V ten moment zjišťujeme, že letadlo do Helsinek bude stejně zpozděné, takže není kam spěchat.

Při čekání u odletové brány ke mě přichází starší pár s telefonem v ruce, pomocí kterého mi jejich syn vysvětluje, že se zde na letišti měl potkat se svými rodiči, nicméně jeho let byl zrušen. Potřebují tedy do Helsinek doručit klíče, nejspíš od auta. Moc se mi do toho nechce, někde v Thajsku bych určitě odmítl, ale tady se zdá, že by to žádný podvod být nemusel, a tak si nakonec klíče beru k sobě s tím, že v Helsinkách na letišti nás to snad dlouho nezdrží.

Při nástupu do letadla panuje trochu chaos, část cestujících dostává nové palubní lístky včetně nás. Údajně bylo ráno hodně zpožděných letů, takže zřejmě bylo potřeba k nám do letadla dostat lidi, kterým ranní spoj uletěl. Odlétáme nakonec se zpožděním asi 20 minut. Do Helsinek je to naštěstí jen chvilka. Po přistání přes WhatApp kontaktuji chlapíka, pro kterého pašuji klíče. Chvilku nám trvá, než se najdeme, ale je to asi jen 5 minut. Za odměnu dostáváme láhev červeného vína, což je tady ve Finsku hodně cenný artikl.

Do centra města plánujeme jet vlakem, který jezdí snad každých 5 minut. K nákupu lístku používáme aplikaci HSL, kterou už jsme si předem nainstalovali. Samozřejmě to není nutnost, dají se využít i automaty. Za cestu platíme 4 EUR a jedeme asi 30 minut opravdu pohodlným vlakem. Počasí v Helsinkách je proměnlivé, naštěstí dešťová přeháňka přichází právě v době, kdy nám vůbec nevadí. Po vystoupení z vlaku na helsinském nádraží už je zase slunečno. Fotíme si okolí včetně „české“ restaurace Vltava, a protože náš lístek platí i na MHD, svezeme se kousek místní úzkokolejnou tramvají.

K našemu ubytování to máme však ještě kousek pěšky. Nejprve si ale zahrajeme malou únikovou hru. Nejprve musíme najít krabičku se zámkem skrytou v nedalekém parku, pak se vrátit o pár domů zpět, projít před troje dveře a vyjet výtahem do 4. patra označeného číslem 3, kde konečně nacházíme náš pronajatý byt. V něm máme vše, co pro krátkou návštěvu potřebujeme. Včetně kávy a drobných sladkostí. Příliš se však nezdržujeme. Nejprve nakoupíme v Lídlu něco k jídlu, nákup necháváme doma, bereme však láhev vína a jdeme se projít po městě. Míříme k pobřeží, kde si v jednom z parků vychutnáváme dlouho trvající západ slunce. Přeci jen jsme však unavení z dlouhé cesty, a tak se brzy vracíme do bytu, zatahujeme rolety a jdeme spát.

Den ve finském hlavním městě

Ráno si nachystáme snídani a uvaříme si překapávanou kávu. Poté se vydáváme nejprve ke kostelu Temppeliaukio, což je luteránský kostel z roku 1969, který je známý především tím, že je v podstatě vytesán uprostřed žulové skály. Ačkoliv obyčejně nejsme fanoušky kostelů, tentokrát kvůli specifické architektuře neodoláme a za 8 EUR se jdeme podívat i dovnitř. Hraje zde příjemná hudba a interiér je krásně prosvětlený přes množství oken po obvodu kopule. Na chvilku se posadíme a vychutnáváme si místní klidnou atmosféru.

Poté pokračujeme v naší procházce po Helsinkách. Okolo jezera Töölönlahti se vzdalujeme od centra a vracíme se pak až k evangelické katedrále, která je asi nejznámějším symbolem města. Stavba momentálně bohužel prochází rekonstrukcí, ale to nám asi tolik nevadí. Větší problémem je, že máme hlad a chuť na kávu a možná také něco sladkého. Snažíme se tento problém vyřešit v kavárničce na náměstí, kde je venkovní terasa bez obsluhy, ale zato s perfektním výhledem. Ceny zde rozhodně nejsou lidové, za dvě kávy a zákusek napůl platíme 20 EUR.

Pokračujeme k pobřeží, na tržišti si prohlížíme, co místní rádi jí, ale sami bychom si zde asi nic nedali. Nastupujeme na loď, která by nás měla zavést k námořní pevnosti Suomenlinna. Tato loď funguje vlastně jako MHD, takže lístek kupujeme opět přes aplikaci HSL. Plavba trvá asi 20 minut. Po vylodění míříme nejprve do infocentra, a pak už se vydáváme po hlavním turistickém okruhu tohoto souostroví. Pevnost zde postavili nejprve Švédové na ochranu před Rusy, nicméně těm se povedlo Helsinky dobýt, a tak až do roku 1918 byla pevnost pod ruskou nadvládou. Dnes je to oblíbené odpočinkové místo plné všemožných muzeí.

Samotná procházka zdejšími ostrovy nám zabere asi hodinu a půl a pak již míříme lodí zpět na pevninu. Přemýšlíme ještě, že si dáme něco k jídlu, ale nakonec volíme možnost si uvařit sami, což je ekonomicky výhodnější a možná i chutnější. Suma sumárum toho v Helsinkách tolik k vidění není. Pomalu se začínáme těšit na zítřejší přesun do Tampere. Jediná věc, co nám trochu unikla, byla místní knihovna.

Vlakem do Tampere

Ráno máme docela dost času, a tak nemusíme nijak extrémně spěchat, ačkoliv lístky na vlak máme koupené předem na konkrétní spoj a neradi bychom o ně přišli. Přeci jen cena 25 EUR za osobu není až tak malá. Na nádraží se opět svezeme tramvají a nastupujeme rovnou do přistaveného vlaku. Jedná se o lepší kategorii než běžný „osobák“, ale zároveň to není Pendolino, které by bylo ještě o něco dražší. Sedíme v patře, takže máme i pěkný výhled. Zpočátku zastavujeme docela často, později už je hustota osídlení menší, a tak ubývá i zastávek.

Cestou pořádně prší a my jen doufáme, že to brzy skončí. Přijíždíme to Tampere po necelých 2 hodinách jízdy, venku je sice mokro, ale naštěstí už je po dešti. K našemu hotelu Dream Hostel&Hotel to máme jen kousek. Ačkoliv jsme zde brzy, dostáváme ihned svůj pokoj, který je sice malý, ale vypadá útulně. V Tampere není příliš mnoho možností, kde se ubytovat, a tak jsme rádi, že se nám podařilo sehnat alespoň něco za rozumnou cenu (na místní poměry). Výhodou je, že přímo v hotelové části máme společnou kuchyňku s kávovarem a v hostelové části dokonce plně vybavenou kuchyň.

Muzeum Mumínků

Naše první kroky míří do muzea Mumínků, které se nachází doslova pár kroků od hotelu v budově Tampere-talo. Za nemalý poplatek 14,5 EUR trávíme několik desítek minut ve světě spisovatelky Tove Jansson. Těžko říct, proč muzeum věnované této finské spisovatelce (píšící švédsky) je právě v Tampere. Nejenže se zde spousta artefaktů ze světa Mumínků, zároveň se dozvídáme zajímavosti i o životě samotné spisovatelky.

Rychlá odpolední procházka

Protože je venku opět krásné, slunečné počasí, vyrážíme na rychlou odpolední procházku po městě. Přes rušný městský bulvár Hämeenkatu, který nově brázdí tramvaje, pokračujeme až na náměstí Keskustori, odkud se vydáváme přes starou továrnu Finlayson až k „počátku“ řeky Tamerkoski, kde za poslední roky vyrostla úplně nová čtvrť na břehu jezera Näsijärvi. Cestou kolem řeky zpět do centra dostáváme chuť na pivo, ale při pohledu na ceníky místních restaurací a také při pohledu, jak kvalitně se zde pivo točí, jdeme raději do obchodu. Já si nakonec místo piva kupuji grepový Longdrink, což je určitě zajímavější volba. K jídlu volíme na místní poměry levný fast-food, konkrétně Taco Bell na Hämeenkatu. Večer je venku ještě stále nekonečná „zlatá hodinka“, ale my se raději neřídíme světlem venku a jdeme spát.

Na kole do Hervanty

Protože je na sobotu lepší předpověď počasí než na neděli, volíme podle toho náš program a pro dnešek tedy půjčujeme sdílená kola. Vše probíhá přes aplikaci Tampere Bike Sharing. Předem platíme poplatek 5 EUR a na následujících 24 hodin máme možnost si půjčit kola kolikrát budeme chtít, vždy však maximálně na hodinu. Nejbližší stojany máme jen pár metrů od hotelu, takže odemykáme kola a vyrážíme na cestu. Drobnou nevýhodou je fakt, že nemáme přilby, na druhou stranu provoz je tu klidný a síť cyklostezek hustá, takže cestou snad nebude příliš nebezpečno.

Plán je dostat se nejprve do Hervanty, čili do části města, kde jsem před téměř 13 lety bydlel a studoval. Nejprve máme problém přejet přes nedaleké staveniště a trefit tu správnou stezku. To vypadá jako snadný úkol, ale jak už jsem zmínil, místní cyklistická infrastruktura je tak hustá, že do Hervanty se dá dostat několika způsoby, takže bych příště volil určitě raději navigaci. Ačkoliv je to asi jen 10 kilometrů, kvůli větru, kopcům a občasnému bloudění doufáme, že to do hodiny stihneme.

Při příjezdu do Hervanty je největší změnou nová tramvajová trať, kolem které vede i cyklo-chodník a dovede nás až k nákupnímu centru Duo, které tvoří jakési centrum této městské části. Zde zamykáme kola a jdeme alespoň na kávu, která se ve Finsku prodává úplně všude. Pokračujeme k univerzitě Tampereen teknillinen yliopisto (anglicky Tampere University of Technology), která je v podstatě jen pár kroků odsud. Počasí se však rychle mění a začíná pršet, naštěstí hned první budova Tiototalo nám poskytne alespoň částečný přístřešek, když už se nemůžeme podívat dovnitř.

Po dešti si jdeme projít celý kampus, kde největší změnou prošlo centrální náměstí, kde vyrostla nová budova pojmenovaná Kampusareena. Jinak vzhledem k tomu, že jsou prázdniny a navíc ještě víkend, je vše zavřené, a tak se bohužel nemůžeme podívat dovnitř. I tak je to pro mě určitě zajímavé podívat se sem po docela dlouhé době. Po chvilce už zase svítí sluníčko a my jdeme zpět přes Duo ke komplexu budov Paawola, ve kterém jsem 5 měsíců bydlel. I tento objekt prošel nedávno rekonstrukcí, což by bylo viditelnější hlavně v interiéru. Zvenku je to stále šedivý panelák.

Půjčujeme si zase kola a jedeme k jezeru Suolijärvi, kde jsme svého času trávili, zejména v prvních týdnech Erasmu, spoustu času. Ani tato cesta se neobejde bez drobné zajížďky, ale pak už trefujeme správnou odbočku a parkujeme u jezera. Na koupání to dnes není, zároveň nemáme až tolik času, kola totiž musíme do hodiny vrátit do některého ze stojanů. Proto se vracíme zpět k nákupnímu centru Duo, kde si Katka prochází místní second-hand. Pak už míříme zpět do centra Tampere.

Hurá do sauny

Na hotelu se příliš nezdržujeme, opět si půjčujeme kola a jedeme ke břehu jezera Näsijärvi. Zaparkujeme kola a dále musíme pokračovat pěšky. Během půl hodinky přicházíme k sauně Kaupinoja. Platí se zde vstupné 10 EUR na osobu (akceptují se jen platební karty) a časově jsme omezení pouze otevírací dobou. Jedná se o veřejnou saunu, takže se převlékáme do plavek, pak si bereme jakýsi dřevěný podsedák a jdeme dovnitř. Je zde opravdu hodně teplo, takže nemáme vůbec ambice jít kamkoliv výš. Oproti saunám v Česku je zde poměrně hlučno, Finové to zkrátka mají jako místo setkávání a popovídání si. Ke zchlazení může kromě sprchy posloužit také přímo jezero, které má aktuálně asi 12°C.

Proceduru opakujeme několikrát, ale rozhodně zde nebudeme až do konce otevírací doby. Ačkoliv je tu příjemně, vracíme se zpátky pro kola a míříme zpět do centra města. Máme chuť na pivo a něco mi říká, že v obchodě ho po deváté hodině večer nekoupíme, a tak 20:58 už stojíme u pokladny, ale zdá se, že tento zákaz už možná neplatí a nebo není tak přísně dodržován, protože i po nás si lidé kupují alkoholické nápoje. Pro změnu jdeme nyní k druhému velkému jezeru Pyhäjärvi, u kterého si nakonec dáváme jen jeden long drink a pozorujeme plovoucí saunu na jezeře. Protože se ochladilo, na pivo už vlastně chuť nemáme a vracíme se zpět na hotel.

Procházka po městě

Druhý den ráno se jen potvrzuje nepříznivá předpověď počasí. Déšť by měl ale brzy ustávat, dnes nás čeká spíše pěší procházka po městě, takže by nás to nemuselo tolik omezovat. Jdeme nejprve k místní katedrále, což je vlastně z našeho pohledu jen obyčejný kostel. Za ustávajícího deště pak překračujeme řeku po bývalém dálničním mostu, který dnes slouží chodcům a pokračujeme až do parku Näsinpuisto, ve kterém se nachází památník nešťastné události, a to potopení rybářské lodi SS Kuru. Toto neštěstí si v roce 1929 vyžádalo 138 obětí. Z parku pak máme hezký výhled jak na jezero, tak na zábavní park Särkänniemi, jehož dominantou je 168 metrů vysoká vyhlídková věž.

Dále pokračujeme k městské knihovně, která je však v neděli zavřena. Okolo dalšího kostela pak nacházíme stezku vedoucí až na kopec Pyynikki, na jehož vrcholu se nachází kamenná věž s vyhlášenou kavárnou. Počasí stále není úplně ideální, avšak to lidi příliš neodradilo a je zde plno. Nejprve si dáváme kávu s koblihou, což je takový symbol tohoto místa, takže to nemůžeme vynechat. Poté se jdeme podívat nahoru na věž, avšak nějak nemůžeme najít prodavače vstupenek, takže jdeme bez placení. Výhled z věže je pěkný, osobně jsem zde potřetí a bohužel dnes je asi nejhorší počasí.

V neděli je zároveň speciální možnost si dolů z rozhledny vyzkoušet slaňování. Rozhodně to není levná záležitost, Kačka nad tím přemýšlí tak dlouho, až si pán sbalí lana a tím je rozhodnuto. Lesoparkem přecházíme do městské části Pispala, kde by se měly nacházet tradiční dřevěné domy. Osobně však nejsme až tak okouzleni. Počasí se však zlepšuje a dokonce nám začíná být horko. Protože máme v nohách už spousty kilometrů, nasedáme na tramvaj a necháme se svést zpět do centra města.

Univerzita a hokejový stadion

Po krátké zastávce na hotelu jdeme ještě k univerzitě, na které jsem měl před začátkem akademického roku kurz finštiny. Zde se na první pohled nic nezměnilo, v těsné blízkosti školy však vyrostla nová hokejová aréna, která dokonce hostila už 2x mistrovství světa v ledním hokeji. Tampere je hokejovým městem ve kterém sídlí hned dva týmy hrající finskou nejvyšší soutěž – Ilves a Tappara. Pak se přesunujeme opět na Keskustori. Zde už žádné velké plány nemáme, jen nás trochu znervózní vyprodané zítřejší spoje z Vídně do Brna, ale nakonec se pro nás dvě místečka přeci jen najdou…

Cesta domů

Ráno musíme vstávat podobně brzy jako při cestě sem. Na autobusovou zastávku to máme opravdu je kousek, snad 200 metrů. Mám trochu strach, aby autobus vůbec jel a aby nebyl plný, ale v aplikaci máme možnost si ověřit, že náš spoj už je na cestě. Jakmile přijede a nasedneme, tak je jasné, že strach byl naprosto zbytečný, dohromady je nás zde 5 i s řidičem. Cesta na letiště je tedy naprosto bezproblémová. Samotné letiště je skutečně miniaturní, ale útulné a momentálně úplně prázdné. Cestující přijíždějí později než my a to buď auty, nebo taxíky. Pak se teprve otevírá bezpečnostní kontrola, která je naštěstí rychlá, a tak stíháme ještě aspoň kávu. Paradoxně se jedná o nejlevnější a možná také nejlepší cappuccino v celém Finsku.

Naše letadlo už je na ploše letiště zřejmě od včerejška, takže nemusíme čekat a odlétáme dokonce s předstihem. Čeká nás opět přestup v Rize, tentokrát bez zpoždění. Po přistání ve Vídni jsme rádi, že se nám včera podařilo koupil poslední lístky na autobus do Brna, protože jinak by to pro nás bylo hodně složité. Takto nasedáme téměř bez čekání do autobusu a míříme domů. I tak byla cesta náročná, dvakrát brzké ranní vstávání nám dalo zabrat, a tak jsme rádi, že jsme doma brzy a můžeme si na chvilku lehnout.

Zhodnocení

Nakonec jsme se shodli, že paradoxně Tampere, které určitě není tak známé jako Helsinky, působí mnohem přívětivějším a zajímavějším dojmem. Kombinace dvou obrovských jezer spojených řekou, kterou obklopují bývalé průmyslové areály, dnes často sloužící jiným účelům, přináší zkrátka něco trochu jiného, než na co jsme zvyklí. Pro mě to samozřejmě byly spíše nostalgické vzpomínky, ale i tak bych Tampere doporučil každému, aspoň na pár dní. Finsko je bohužel drahá země, a tak i s levnými letenkami, které zase není tak lehké sehnat, nás tento krátký výlet vyšel docela draho (12 tisíc Kč na osobu). Kromě ubytování se do nákladů promítly zejména drobnosti typu jízdné, ať už MHD nebo vlak, kde se nakonec těch několik jízd vyšplhalo na 1300 Kč.

Video