V životě jsem žádný běžecký závod neběžel. Takže když jednoho dne přišla Kačka s tím, ať se přihlásíme na Běhej Lesy, že je tam sleva na startovné od ČSOB, asi nečekala, že to s nadšením přijmu. Narazil jsem totiž ještě na lepší nabídku pro majitele konta ČSOB Premium, ve které se sportovní zážitek spojí s luxusním víkendem v Lednici. Za cenu 3500 Kč nám byl přislíbený luxusní hotel na dvě noci s polopenzí, 2x startovné, poukaz na oběd, wellness a spousta dalších „drobností“. Už jen ten samotný hotel by byl dražší, takže jsme neváhali a tento zážitek si objednali.
Nebude to zadarmo
Už chvíli po zaplacení se nám ale ozvali z ČSOB, ať jim vyplníme krátký formulář. Bylo potřeba zvolit délku trasy. Nejkratší trasa měřila 14 kilometrů. V životě jsem uběhl maximálně 10 a to ještě opravdu výjimečně. Bylo mi jasné, že to nebude zadarmo a bude potřeba začít s tréninkem. Ten však rozhodně nešel podle představ. Několikrát 5 kilometrů ve šnečím tempu, 6 kilometrů, 10 kilometrů, angína a pauza. Opět pětka ve šnečím tempu, postupně se kondice zlepšovala a pak jsem si troufl i na 12 kilometrů, po kterých následovala střevní chřipka a další pauza. Závod se ale blížil, a tak jsem už jen párkrát vyběhl na kratší trasy a doufal, že těch 14 kilometrů prostě zvládnu.
To Kačka si zapsala rovnou půlmaraton. O to byl těžší a hlavně časově náročnější i její trénink. Na rozdíl ode mě ale vynechávala ty nemocemi způsobené pauzy, ale do toho nás čekalo několik kratších dovolených, při kterých se také trénovat nedalo, takže podmínky zdaleka nebyly ideální.
Příjezd na místo závodu
Protože do Lednice to máme jen hodinu jízdy autem, vyjeli jsme v pátek po práci a kolem šesté jsme dorazili na místo. V hotelu Galant už o nás věděli, a tak jsme si jen vzali klíče, respektive kartičky od pokoje, kde jsme nechali věci a spěchali jsme do zázemí závodu, kde na nás měla čekat slečna od ČSOB. Dorazili jsme trochu později, takže to setkání bylo nakonec trochu komplikovanější, ale dočkali jsme se a obdrželi krabici se startovními čísly a spoustou dárečků včetně triček Běhej Lesy. Kromě toho nám byla také popsána zítřejší trasa.
Vrátili jsme se do hotelu a šli na večeři. Protože náš hotel vlastně neposkytoval polopenze, bylo to celé řešeno poměrně štědrým kreditem, který jsme mohli čerpat během pobytu. Hotelová restaurace nabízela celkem slušnou nabídku jídel i pití (místní pivo a samozřejmě víno). Před závodem jsme ale volili spíše jen střídmou večeři a šli jsme spát poměrně brzy.
Den D
Po standardní hotelové snídani jsme se s mírnou dávkou nervozity vypravili do dějiště závodu. Počasí bylo takové trochu aprílové a do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli bude pršet a jestli běžet jen v tričku a nebo v mikině. Před samotným závodem jsme měli ve stánku On Running zamluvené půjčení kvalitní běžecké obuvi. Své boty z Decathlonu jsem s radostí vyměnil za jiné, asi 10x dražší a o poznání lehčí. Od této chvíle jsem ani nevěděl, že mám vlastně boty obuté na nohou. S větší dávkou nervozity jsme se přesunuly na start. První běžela Katka, já jsem na svůj start čekal ještě asi půl hodiny.
Ihned po startu jsem si říkal „hlavně nepřepálit začátek“. Tempo se mi ale zdálo pomalé a tak jsem začal postupně zrychlovat a předbíhat pomalejší běžce. Po nějaké době se naše startovní pole začalo mísit s rychlíky z půlmaratonu a do toho jsem dobíhal první opozdilce první skupiny 14 kilometrového běhu, takže na trati bylo hodně husto. Kilometry přibývaly a necítil jsem únavu, takže jsem držel tempo a dokonce místy zrychloval, až jsem s překvapením doběhl do cílové rovinky, kde jsem zjistil, že mám ještě energii na závěrečný sprint, a tak podporován hrstkou neznámých lidí jsem si doběhl pro čas 1:18:03.
Po proběhnutí cílem jsem dostal medaili „za účast“, posadil jsem se na trávník a sledoval ostatní. Bylo jasné, že mám ještě spoustu času, a tak jsem využil poukázku na oběd zdarma a dal jsem si „čínu„, alespoň jsem tak experimentálně ověřil, že tohle nebude nic pro Katku (houby). Po nějaké době doběhla i Kačka, která si šla také vybral jedno ze zbývajících jídel a já šel ještě s dalším poukazem na pivo. Ačkoliv jsem objednal pivo, dostali jsme zřejmě Birrel. Osobně jsem na to přišel až jsem ho měl skoro vypitý. Vrátili jsme boty, které mimochodem byly opravdu luxusní. Obešli jsme si ještě všechny stánky, ale na tombolu už se nám čekat nechtělo a vrátili jsme se na hotel.
Zpět na hotelu jsme přemýšleli, jak naložíme s wellnessem, na který jsme měli nárok. Zjistili jsme, že dnes už to stejně nestihneme, a tak jsme si objednali vířivku na zítřejší ráno s tím, že v hotelu můžeme zůstat o něco déle. Šli jsme tedy rovnou na večeři, ale postupně se začala projevovat únava ze závodu. Objednali jsme si rovnou celou láhev vína, ale brzy se ukázalo, že bude dnes nad naše síly. Zbytek jsme si vzali sebou na pokoj a šli brzy spát.
Den navíc v Lednici
Ráno jsme šli na snídani, dnes už jsme nemuseli nikam spěchat, i když vlastně ano. Na wellness. Snídaně se stejně podává jen do 10, a právě na tu dobu jsme měli objednanou vířivku. K tomu byla opět láhev vína, na pokoji jsme měli ještě zbytek ze včerejška a upřímně řečeno, kdo by pil v 10 dopoledne? Víno jsme tedy vzali opět sebou. Po hodinové koupeli jsme se sbalili a šli se odhlásit z hotelu. Pořád nám ale zbývaly neutracené peníze, a tak jsme si nakonec museli vzít ještě další láhev vína.
Naložili jsme věci do auta a šli do zámeckého parku. Na samotnou prohlídku zámku jsme ale neměli náladu, místo toho jsme zvolili místní skleník a pak nás zlákala show s dravými ptáky. Tam se ukázalo, že se za ni platí nemalý poplatek a záleží jen na nás, jak dlouho vydržíme a podle toho budeme platit. Počasí se dnes ale oproti včerejšku dost zhoršilo, a tak to byl jeden z důvodů, že jsme nakonec vydrželi asi jen 20 minut a tím pádem platili „jen“ 100 Kč na osobu.
Protože víkend byl náročný, nic dalšího už jsme neplánovali a vrátili jsme se k hotelu, kde jsme nasedli do auta a jeli rovnou domů. Samotný závod byl pro mě zajímavou zkušeností, určitě bych rád něco podobného někdy zopakoval. To, že jsme to celé měli zabalené v luxusním balení, bylo samozřejmě velmi příjemné, až bych řekl, že až moc v některých případech. Drobná negativa jsme viděli v samotné organizaci závodu, ať už poměrně pozdní start a natahování programu do pozdních odpoledních hodin, tak míchání závodníků na trase, kdy se opravdu nešťastně sešly dvě skupiny v místech, kde se nedalo moc dobře předbíhat. Organizace víkendu od ČSOB měla také pár nedostatků, ale zase se dá pochopit, že slečna asi nebyla dedikovaná jen pro nás.
Rozhodně bych neváhal se podobné akce zúčastnit i v budoucnu, a třeba jen toho běhu. Je to určitě zábavnější, než běhat sám a také to člověka donutí k pravidelnému tréninku. Lednice je ideálním místem zejména pro nás, kteří neradi běhají do kopce a hlavně z kopce.