Nejspíš posledním výletem ve Finsku byla cesta na daleký sever, tedy do Laponska. Cílem byla vesnice Inari, která leží asi 1000 km severně od Tampere. Letošní zima ve Skandinávii byla však velmi mírná, a tak byl v celém Finsku nedostatek sněhu, a platilo to i pro Laponsko. Proto nám před odjezdem cestovní kancelář nabídla možnost vybrat si jiný termín (nejlépe na jaře, což většině lidí pochopitelně nevyhovuje) a nebo zrušení zájezdu bez storno poplatků. Nakonec se celá naše skupina, složená téměř výhradně z lidí z EILC kurzu, rozhodla, že do Laponska pojede. V autobuse jsme navíc zjistili, že další lidé jedou s námi do Inari (původně mířící do Vasatokky). Kompletní složení naší skupiny tedy bylo následující: já, Michal, Michael, Robin, Cip (to je přezdívka, jinak je to taky Michal, ale už by jich bylo moc), Josef, Sylvain, Anne, Pierre-Antoine, Tomek, Ariadna, Maria, Petra a Evgeny (jen poslední dva jmenovaní nebyli na EILC).
 |
| Jen pro představu, kde vlastně leží Inari |
Den 1.
Z Tampere jsme vyrazili kolem 22. hodiny. Už v autobuse bylo o zábavu postaráno, vládla dobrá nálada. Bylo vidět, že hodně lidí výlet nakonec zrušilo, protože v autobuse byla spousta volných míst. Ráno kolem 9. hodiny jsme dorazili do Rovaniemi, kde jsme navštívili Arctic museum a po té Santa’s village. Popravdě, nejsem zrovna velkým zastáncem Santa Clause, vždyť u nás máme svého Ježíška. Fotografie s tímto pánem, vydávajícím se za Santa Clause, stála 25 EUR. Ale naše skupina 14 lidí se rozhodla, že si koupíme jednu fotografii, naskenujeme ji a pak si ji každý může vytisknout znovu (věřím, že na kvalitě to tolik neztratí). Jinak tímto místem prochází Polární kruh, tak jsme si tuto pomyslnou hranici několikrát překročili a vyrazili jsme dále na sever k Inari, kam jsme dorazili kolem 9. hodiny večer. Byl jsme součástí skupiny, která bydlela v chatce A, která byla asi nejlepší chatkou v daném místě, vybavená kuchyň, koupelna, sauna, kam se vešlo klidně i 10 lidí 🙂 Po večeři přišla na řadu 1. párty, kde jinde, něž v naší chatce…
 |
| Santova vesnice |
Den 2.
Budíček kolem 6. hodiny většina lidí ignorovala, ale nakonec jsme vstát museli, rychle nachystat sendviče na svačinu a v 7:30 odjezd do Vasatokky. Prvním bodem programu byl „GPS orienteering„, tedy hledání různých míst pomocí GPS. Pak jsme si dali místní polévku (byla fakt dobrá), trochu se ohřáli u ohně (hlavně šlo o to, pořádně vysušit boty) a přesunuli jsme se na jezero, kde jsme se pokusili ulovit nějakou tu rybu přes díru v ledu – „ice fishing„. Přes velkou snahu se mi to nepovedlo, někteří ulovili menší kousky, takže k jídlu to bohužel nebylo. Program jsme zakončili kolem třetí hodiny postavením stanu a rozděláním ohně, pak se rychle setmělo a vrátili jsme se do Inari. Večer poprvé přišli na návštěvu i sousedé z Německa (myslím zároveň sousedé z vedlejší chatky) a hrála se nějaká drinking game, která se údajně ani nedohrála 🙂
 |
| Jedna z nejhezčích fotek z Laponska, autorem je Pierre |
Den 3.
Kvůli změnám v programu nám bylo dovoleno vstávat o něco později (proto jsme si mohli včerejšek trochu protáhnout). Prvním bodem programu bylo běžecké lyžování. Spousta lidí už měla nějaké zkušenosti, takže jim to celkem šlo, já jsem patřil k té druhé polovině, které to spíše nešlo. Každopádně nejzábavnější byla Ariadna, která skutečně potvrdila, že v Katalánsku neví, co je to sníh. Na programu byla také štafeta národů, Češi s podporou jednoho Poláka vyhráli a dokonce jsme dostali i nějaké ceny 🙂 Odpoledne jsme jeli k sobí farmě, kde jsme měli šanci si prohlédnout a nakrmit soby a také se projet na saních. Zároveň jsme se dozvěděli něco o místních obyvatelích, kteří jsou nazýváni Sámové. Skutečně tyhle lidi obdivuji už proto, že jsou schopni žít v takových krutých podmínkách a také, že si dokázali zachovat svůj jazyk a kulturu. Večer opět večeře a oslava našeho lyžařského triumfu, připraveno bylo také těsto na palačinky, ale to už se nám nějak nepovedlo připravit 🙂 Mimo to jsme se konečně dočkali Polární záře. Nejprve si většina lidí myslela, že je to mrak, ale přece jen jsem zavolal Tomkovi, ať vezmou své foťáky a dorazí a vyplatilo se. Skutečně to byla Polární záře. Na fotkách však vypadá mnohem lépe, než „na živo“, kdy se sice pohybuje, ale barvy nejsou tak výrazné. Se svým foťákem jsem nebyl schopný vůbec nic vyfotit, naštěstí fotili jiní, a to poměrně úspěšně…
 |
| Sob 🙂 |
 |
| Polární záře, autorkou fotky je Maria |
Den 4.
Tentokrát jsme jeli k Severnímu ledovému oceánu. Na tento den připadaly moje narozeniny, řádně oslavené již o dva týdny dříve, v autobuse mě ale vedoucí našeho zájezdu překvapila narozeninovým koláčem i se svíčkami, no prostě překvapení se vším všudy… Pak ještě Sylvain dodal něco jako „He’s still drunk…“, což nemůžu vyvrátit. No pokračovali jsme dál, cesta byla skutečně dlouhá s několika zastávkami plánovanými, s jednou zastávkou neplánovanou, když nás málem smetl kamion a pak jsme zůstali stát uprostřed cesty a našemu řidiči, tedy řidičce (nešlo to poznat) se nepodařilo se rozjet. Až za pomoci řetězů půjčených z dalšího autobusu jsme pokračovali dál. Nejprve jsme dostali krabí sendviče, a pak jsme se vydali k oceánu, nejprve do sauny a pak se koupat. Voda byla samozřejmě studená, no spíš ledová, stačilo mi opravdu jen jednou. Škoda, že sauna nebyla blíž k vodě. Kolem 2. hodiny odpoledne už byla skoro tma a vyrazili jsme zpět do Inari. V autobuse těsně před příjezdem oznámil Sylvain, že večer je párty u nás v chatce, a že máme palačinky. Takže večer byl ve znamení palačinek, sauny a dopíjení alkoholu. Přišli úplně všichni, navíc venku začalo sněžit, takže se postavilo i pár sněhuláků, končilo se někdy ve 4 hodiny ráno.
 |
| Severní ledový oceán |
Den 5.
Ráno vstát, pouklízet, sbalit se a vyrazit do Saariselky. To byl plán posledního dne. Asi mi všichni potvrdí, že tohle ráno bylo náročné. V Saariselce jsme se pak trochu rozdělili, část jela na Husky safari, část se jen tak poflakovala po vesnici. Ono totiž zmiňované Husky safari bylo hodně drahé (65 E) a krátké (20 minut). Pak jsme si dali pizzu „Berlusconi“, na které bylo i sobí maso, ale nebyl to žádný zázrak. U jednoho z hotelů jsme si půjčili boby (zdarma) a párkrát jsme si sjeli jeden z místních kopečků (návrat do dětských let) a nakonec jsme zamířili do „lázní“, což byl jeden bazén, dvě vířivky a sauna. Pro nás chytré, kteří si nekoupili lístek dopředu, byla speciální sleva, takže jsme utratili jen 8 EUR. Pak odjezd a na druhý den ráno jsme byli v Tampere. Celý den jsem prospal a večer jsem zašel na florbal, kde jsem si možná zlomil palec na noze, i když doufám, že ne. K doktorovi jsem s tím nešel, asi bych neobul ani botu, snad bolest časem přejde. Hlavně mě čeká spousta práce ve škole, poslední dva týdny semestru a pak zkouškové, takže blog bude pár týdnů bez aktualizací…
Výlet do Laponska byl opravdu podařený, a to hlavně kvůli skvělé partě lidí! Díky