Na začátku srpna jsme uskutečnili dlouho plánovaný cyklovýlet s otestováním březovských trailů. Do úvahy přicházel v podstatě jediný vlak v 8:42, na který jsme si pro jistotu den předtím koupili jízdenky i s místenkami pro kola. A udělali jsme dobře, protože vlak byl už v Brně poměrně plný a další kola se vešla jen do chodby na stojáka. Jak už to tak u ČD bývá, tak jsme nabrali nějakých pár minut zpoždění, což nám naštěstí dnes nevadilo. V Březové jsme vystupovali před desátou.
Březovský trail u rozhledny Járy Cimrmana
Už ve vlaku jsme zjistili, že jedna ze tří tras, které se tu nacházejí, je zavřená a čeká ji rekonstrukce. Další úsek je černý, což přenecháváme zkušenějším. Zbývala tedy modrá trasa. Od nádraží to bylo pár kilometrů po rovince, stoupání začlo až téměř v centru Březové. Dle rad Trailhuntera jsme se vydali strmým stoupákem, kde to místy bez tlačení nešlo. Existuje však pohodovější cesta, která je sice o nějaký kilometr delší, ale bez příkrých úseků. Traily začínají kousek od menší rozhledny Járy Cimrmana, ze které je však pěkný výhled na obec. Start trailů se nese v závodnickém duchu ve formě vyvýšeného dřevěného můstku. Po krátké fotodokumentaci konečně vyrážíme. Modrý trail je nejdelší a končí v místech, kde jsme vyráželi do stoupáku. V době naší návštěvy byl trail bohužel poměrně rozbitý a neudržovaný, trasa tedy hodně skákala a bylo potřeba dávat větší pozor. Jedna jízda nám tedy stačila.
3, 2, 1, start!
Po cyklostezce ke Křetínské přehradě
Dále byla v plánu už „jen“ cesta domů do Brna. V mapách jsme si vyznačili trasu téměř výhradně složenou z cyklotras. Z Březové jsme se vydali podél řeky až do Stvolové, kde jsme uhnuli od řeky doprava a čekalo nás stoupání k vodní nádrži Letovice jinak nazývané také Křetínka. Po cestě jsme minuli některou z lesních cest, po které jsme se měli vydat a skončili jsme o kousek dál. Zajížďka to byla ale minimální, takže za pár minut jsme vjížděli do Lazinova, kde proběhla kontrola kola s podezřením na defekt. Ten se posléze potvrdil při obědové přestávce ve Křetíně u hřbitova, kde bylo příjemné posezení na lavičkách. Naštěstí jsme s sebou měli zkušeného mechanika, takže odhalení defektu a následné lepení proběhlo více než profesionálně.
Přes stoupák do Sulíkova až na rozhlednu Žernovník
Po zhruba hodinové pauze jsme se rozjeli dál. Čekalo nás převýšení 174 m do obce Sulíkov. Kopec to byl parádní, navíc ve vedru, které ten den panovalo to byla vražedná kombinace. Poprali jsme se s ním ale statečně a odměnou nám bylo následné několika kilometrové mírné klesání přes obec Rudka až do Kunštátu. Po krátkém zastavení na prohlídku náměstí a kašny jsme pokračovali dalších 15 km až do obce Žernovník. V této obci se nachází poměrně nová stejnojmenná rozhledna stojící na místě bývalé vodárny s krásným výhledem do okolí. Dosavadní úsek cesty byl hodně houpavý, střídaly se kopce a sjezdy, padlo tedy rozhodnutí na další přestávku na příjemném místě.
Ozývaly se hlasy, že jsme se dnes ještě nezastavili na pivo, takže další plán byl jasný. Dojet do Malhostovic a před posledním úsekem se občerstvit. Po cestě jsme si ještě stihli vyfotit pozůstatky bývalého hradu Trmačov a svezli se po pěkně upravené cyklostezce Cesta v luzích, která částečně kopírovala naučnou stezku Včelařská – stezka medu. Při nástupu na stezku jsme se lekli jejího začátku, který jsme museli vytlačit, ale dál už byla cesta krásně srovnaná a místy připomínala trail. S pivem to v Malhostovicích nebylo vůbec tak jednoduché, jak jsme si mysleli. Hospod málo a většinou zavřené. Zajeli jsme tedy na Ranč u Septima, který se tvářil, že by mohl být otevřený. Na prostorné zahrádce jsme byli téměř sami. Obsloužila nás přísná paní servírka, nicméně pivo bylo studené, gulášovka teplá, takže jsme si nemohli stěžovat.
Podtrženo, sečteno: 80 km a 1155 výškových metrů
Do Brna nám chybělo už jen necelých 25 km, nicméně variantu přes Čebínku či stoupák na rozhlednu Zlobice jsme rychle zavrhli. Přece jen jsme měli v nohách už pěkných pár set výškových metrů. Zvítězila varianta po bývalé vlakové trati do Kuřimi a poté přes Lelekovice už klasickou cestou podél železnice a říčky Ponávka až do Králova Pole. U Kociánky jsme si ještě rozdělili zbylé svačiny, zhodnotili výlet za vydařený a rozloučili se. Tachometr nám ukazoval číslo těsně pod osmdesátkou. Vysněná stovka dnes nepadla. Nohy měly ale pořádně odmakáno a my se těšili na sprchu a dobrou večeři.