Jak do Sofie?
Minule jsem psal cestopis z Berlína (https://www.cibulka-na-cestach.cz/na-skok-do-berlina/), který byl první částí cesty do bulharské metropole. Z letiště Berlín Schönefeld se dá totiž letět do Sofie se společností Ryanair nejlevněji asi za 20 EUR (já bohužel nakonec nestihl koupit tak levně). Další alternativou (zejména pro obyvatele jižní Moravy) je pak Bratislava a společnost Wizzair, kde jsou ceny také docela přijatelné. Já tedy letěl: Brno – Berlín – Sofie – Bratislava (celková cena včetně příplatku za Priority na všech letech 2700 Kč, pokud vám stačí jen malé zavazadlo a budete mít štěstí, dá se vejít do 1000 Kč za všechny lety).
Berlín – Sofie
Zhruba ve 3 hodiny odpoledne odlétáme z dost improvizovaného terminálu berlínského letiště Schönefeld (montovaná hala uprostřed letištní plochy). Let do Sofie trvá 2 hodiny, k tomu ještě časový posun, a tak v bulharské metropoli přistáváme až kolem 18:00. Následuje opravdu dlouhá fronta na pasové kontrole, odhadem tak 20 minut. Bohužel celý proces zdržuje skupina švýcarských frankofonních důchodců, kteří pořád mávají svými archaickými pasy a neustále se snaží je naskenovat ve čtečce, což se očividně nedaří. Upřímně moc nerozumím tomu, že jejich pasy vypadají jako z minulého století a stále ještě platí. Po úspěšném vkročení na bulharskou půdu potřebuji nejprve vyměnit peníze (bulharská měna je leva, nebo prý správně lev). Měním 20 EUR, dostávám zhruba 38 BGN. Poté zjišťuji, že o pár metrů dále bych dostal 39 a časem možná i 40, ale to už neřeším a pokračuji do stanice metra, která je doslova jen pár metrů vzdálena od terminálu 2, na kterém jsme přistáli (tento terminál je novější, větší). Lístek na metro stojí 1,60 BGN. Jedu asi 20 minut, překvapivě docela hezké metro, navíc přehledné, nápisy jak cyrilicí, tak latinkou. Hlášení bulharsky i anglicky, takže bezpečně vím, kdy vystoupit (Sofia University St. Kliment Ohridski). Pěšky odkud k mému ubytování je to asi 15 minut. Bydlím v malém rodinném hotelu (možná spíše guest house) s názvem Peter Pan House (asi 600 Kč za noc za pokoj). Obecně lze v Sofii sehnat pokoj zhruba od 500 Kč za noc, což je samozřejmě oproti Berlínu příjemná změna.
Večer ještě vyrážím sehnat něco k jídlu. Většina podniků má menu jen v bulharštině a na angličtinu se moc netváří, ale nakonec slovíčko tortila funguje, a tak dostávám něco jako „kebab“ se slušnou porcí grilovaného masa a opravdu čerstvé zeleniny za 4,50 BGN. Z ničeho nic začíná hustě pršet, takže asi 20 minut čekám, než to přejde, abych se mohl vrátit do hotelu.
Změna plánů
S počasím souvisí i to, co jsem v Bulharsku chtěl dělat a co jsem nakonec dělal. Původně jsem ve čtvrtek měl jet autobusem (za 25 EUR – https://www.rilashuttle.com/rila…d-shuttle/) do pohoří Rila. Ještě před přistáním v Sofii mi přišel e-mail, že z důvodu špatného počasí se cesta k jezerům ruší… A tak jsem své plány musel trochu upravit a hlavně jsem vezl zbytečně teplé oblečení do hor, proto jsem potřeboval priority (dvě palubní zavazadla). Takže malé doporučení pro všechny, kdo by chtěli do pohoří Rila: raději zvolte červenec/srpen, to je stabilnější počasí. Začátek června je pořád ještě na hraně. Přeci jen, nejvyšší hora tohoto pohoří měří bezmála 3000 metrů.
Prohlídka města
Ve čtvrtek tedy nejedu do hor, ale zůstávám v Sofii. Ráno je ještě zataženo a příjemně chladno, začínám poblíž hotelu, kde se nachází nejznámější památka Sofie – Katedrála svatého Alexandra Něvského. Krásná stavba v novobyzantinském stylu. I okolí je pěkně upravené, řada menších parků s příjemným posezením. Pokračuji směrem do centra, za zmínku stojí řada menších kostelíků, pocházejících dokonce ze 4. století našeho letopočtu. Okolí těchto staveb je většinou plné různých archeologických nálezů. Vstup do stanice metra Serdica připomíná spíš archeologické muzeum. Ve městě jsou také patrné vlivy turecké nadvlády – mešity a minarety.
Kolem poledne se snažím ulovit něco k jídlu, ale zdá se, že restaurace tady nemají. Asi se pohybuji ve špatné části města. Nakonec si dávám pro Bulharsko netypické lazaně za 5 BGN, protože mají dostatečně mezinárodní název, tak není problém si je objednat. Jinak bulharština zní podobně jako čeština, minimálně „Dobrý den“ říkají stejně. Po jídle se snažím ještě ulovit „kešku“ (geocaching), ale na spoustě míst nemám štěstí, a tak musím do kavárny, kde za pomoci kouzelné fráze „I’d like to have a salted cake“ dostávám krabičku, kromě toho si dám i cappuccino za 3,30 BGN.
MHD sice dnes nevyužívám, ale připomíná mi to tady Brno. Nejen, že tady jezdí vozy české výroby, ale některé mají dokonce i typické brněnské, bílo-červené barvy. Odpoledne, po krátké přeháňce se konečně dostávám na místní nejznámější ulici: Vitosha Boulevard. Je to skutečně takový místní „Václavák“. Ulice plná turistů a restaurací s vyššími cenami, než ve zbytku města. Z této ulice je také nejhezčí výhled na pohoří stejného jména, které se tyčí na městem. Sofie totiž leží v údolí (v nadmořské výšce asi 600 m.n.m.) a z obou stran má poměrně vysoké hory – nejvyšší vrchol „Cherni Vrah“ dokonce 2290 m.n.m. Pro mě osobně bylo hodně překvapivé, jak blízko je to z centra města do hor… Zdá se, že blízkost hor také ovlivňuje dost proměnlivé počasí, chvíli jasno, pak rychlá přeháňka, přesně jako na horách.
Večer si dávám opět něco jako kebab, tentokrát už jen za 3,50 BGN, k tomu pivo v plechovce asi za 1 BGN a sedám poblíž Katedrály svatého Alexandra Něvského a čekám na západ slunce, abych mohl udělat pár nočních fotek. Mimochodem když jsem zmínil to pivo… v Bulharsku byl i docela velký výběr těch českých včetně Starobrna (a pak, že se nikde jinde než v Brně nepije). Katedrála je večer opravdu hezky nasvícena a vyplatí se počkat.
Náhradní výšlap k vodopádům
Poté, co jsem změnil plány, musím vymyslet, co dál. Blízkost hor mi nahrává do karet, ale k nejvyššímu bodu pohoří Vitosha jezdí lanovky jen o víkendu, a tak volím vodopád Boyana. Kupuji celodenní lístek na MHD za 4 BGN a jedu na konečnou metra linky 2 (Vitosha), přesedám na autobus 64 a asi po dvaceti minutách jsem v nadmořské výšce 800 metrů, kde začíná dobře značená trasa k vodopádům (o 500 výškových metrů výš). Cestou nikde nikdo, snad jen jedna bulharská rodinka. Za hodinu a pár minut jsem nahoře (mělo to trvat hodinu a tři čtvrtě podle informací na ceduli). Mimochodem existuje i kratší cesta, ale strmější. Vodopád je to hezký, ale ani nijak extrémně vysoký, ani moc vody tam neteče. Cestou zpět už potkávám více turistů, ale spíše zahraničních. Kousek od vodopádů je i docela hezká vyhlídka na město. Pro zájemce kompletní trasa ze Stravy: https://www.strava.com/activitie…4/overview
Cestou zpět se zastavuji v nákupním centru u stanice metra Vitosha, abych před odletem stihl utratit zbytek bulharských peněz. Volím „mexický“ fastfood a ještě mi zbývá na kávu. Celkově jsem nakonec vystačil s 20 EUR. Jedu na letiště a zjišťuji, že ačkoliv jedu linkou 2, která má konečnou na letišti, musím přestoupit ve stanici Serdica, jinak bych to jel o půl hodiny déle. Je to tím, že tahle linka tvoří jakousi smyčku… vskutku netradiční řešení.
Strastiplná cesta domů
Přijíždím na letiště s dostatečným časovým předstihem, ale svůj let hledám na tabuli marně. Kontroluji tedy na internetu, že neletím z terminálu 2, ale z terminálu 1. Mezi oběma terminály jezdí zdarma autobus (no spíš mikrobus, naopak autobus 84 je placený). Zároveň zjišťuji, že letadlo společnosti Wizzair bude mít asi 2 hodiny zpoždění. Terminál 1 už na první pohled není místem, kde by člověk chtěl trávit tolik času. Od personálu dostáváme alespoň bagetu a vodu. Pro cizince je stejně nemožné si cokoliv koupit, protože místní „restaurace“ přijímá jen bulharskou měnu. Zpoždění na odletu je nakonec zhruba tříhodinové. Naštěstí se mi podařilo sehnat poslední volné místo v autobuse z Bratislavy do Brna v 2:15. V Bratislavě přistáváme těsně před půlnocí, následuje opět náročná pasová kontrola a ještě náročnější boj s automatem na jízdenky na bratislavském letišti (vyžaduje přesnou částku). Nakonec vše dobře dopadá a v Brně jsem ve 4 ráno. Venku už pomalu svítá a já můžu jít konečně spát.
Zhodnocení
Sofie je zajímavé město, ale víc než den až dva bych tam netrávil. Okolní hory jsou pěkné, ale věřím, že Rila je ještě hezčí. Bulhaři jsou v pohodě, jen tedy anglicky neumí, ale ten jazyk je docela podobný, horší je to s písmem. Jídlo levné a kvalitní, jen trochu mi chyběla výraznější chuť. Hezké metro a celkově dobrá dostupnost letiště, naopak hrozný terminál 1. Jde vidět, že Bulharsko se snaží těžit ze členství v EU. Spousta pěkných (nebo užitečných) míst ve městě vznikla za přispění právě Evropské Unie. Jen na Schengen si Bulhaři budou muset asi ještě chvilku počkat…
Opět jsem natočil i krátké video: https://youtu.be/UizP1qz81Pw