Letošní červenec nám znovu nabídl 2 volné pracovní dny, proto jsme vyrazili i tentokrát na výlet. Před třemi lety jsme si vyjeli na jednodenní cyklovýlet z Českého Rudolce přes Landštejn do Slavonic. Trasa se nám moc líbila, proto jsme se rozhodli si výlet do tohoto regionu zopakovat. Vzali jsme s sebou i taťku, který rád zavzpomínal na naše rodinné dovolené právě v tomto kraji.
Přes Komorník do Telče k bankomatu
Po cestě z Brna jsme si udělali krátkou zastávku na nákup v Třebíči. Nikde jsme ale nenašli bankomat, takže jsme počítali s tím, že vybereme až ve Strmilově. K našemu velkému překvapení se v této malé obci bankomat nenachází. Spokojili jsme se tedy alespoň s výbornou točenou zmrzlinou a pokračovali dál k rybníku Komorník konkrétně do chatové osady U Sedláka. Měli jsme tu zarezervovanou parádní retro chatu, která měla i kuchyňku se sporákem a dřezem. Chatky byly situované v lesíku jen pár metrů od rybníku a bylo tu všechno, co jsme potřebovali. Dlouho jsme se ale nezdržovali, protože jsme chtěli stihnout ještě aspoň kratší výlet. Navíc jsme potřebovali vybrat peníze, proto se jako neschůdnější varianta jevila trasa do obce Studená.
Trasa sem ale nebyla tak dlouhá a měli jsme ještě poměrně dost času, proto jsme se rozhodli si jízdu prodloužit a dojet až do Telče. Cestou jsme projížděli okolo Velkého pařezitého rybníku, kde jsme byli s rodiči na první společné dovolené, takže jsme chvilku vzpomínali a pak už nám chybělo jen pár minut jízdy do Telče. Vzhledem k prázdninové sezóně bylo na všech zahrádkách plno, proto jsme si sedli na zahrádku cukrárny, která ale nabízela i čepované pivo. Bohužel se jednalo o pivo ze Znojma nepříliš dobré chuti. S jídlem jsme to vyřešili tradičně. Zašli jsme do vietnamské večerky, koupili si rohlík, taveňák a sýr a před obchodem se nasvačili 😀 Čas nás začal trochu tlačit, proto jsme nasedli na kola a bez delší přestávky pokračovali až do našeho kempu. Večer se nesl ve znamení rozdělání ohýnku na ohništi před chatou a popíjením červeného vína.
Tradiční okruh: Kunžak – Landštejn – Maříž – Slavonice
V oblasti Komorníku nejsme poprvé, proto se rádi vracíme na známá a oblíbená místa. V rámci plánování dnešního výletu bylo tedy poměrně jasno. Zajedeme si na zříceninu hradu Landštejn a vezmeme to i přes malou vesničku Maříž, známou svou keramikou, a naobědváme se v malebných Slavonicích. Vzhledem k tomu, že si ani jeden z nás nevzal olej na řetěz, byla naše první návštěva jasná. Koupit olej a hadr. To se nám naštěstí podařilo hned v Kunžaku. Poté se jelo o poznání lépe a nevadily nám ani kopce, které nás čekaly. Trasa vedla spoustou lesních cest, které však byly dost smutné. Většina stromů byla vykácená, takže se z lesů staly spíše louky s všude kvetoucím náprstníkem nachové nebo bílé barvy. Na Landštejnu vedly naše kroky do restaurace Holubník, která je ale stále zavřená. Zavítali jsme tedy do vedlejší Chalupy pod Landštejnem. Byla tu spousta lidí, ale naštěstí jsme si chtěli dát jen pivo a na to jsme nemuseli dlouho čekat. Po osvěžujícím pivu jsme se vydali směrem na Trojmezí. Čekalo nás zase pár výškových metrů a hlavně velké vedro.
Na hranicích Čech, Moravy a Rakouska jsme si dali krátký odpočinek. Čekal nás dlouhý sjezd do Maříže. Sezóna byla v plném proudu, tak tu byla spousta lidí, která si chtěla vyrobit vlastní hrnek. My jsme ale zájem neměli, proto jsme pokračovali dál do Slavonic na zasloužený oběd. Co se týká jídla, tak to však bylo špatné. Slavonice leží téměř na hranicích s Rakouskem a místní ceny odpovídají klientele ze zahraničí. Nakonec jsme si sedli do restaurace Alfa, která patří ke stejnojmennému hotelu. Bohužel to nebyla dobrá volba. Obsluha byla nepříjemná a řízek s brambory nic extra. Příště se tomuto místu určitě vyhneme. Do podzemí jsme se ani tentokrát nevydali. Po cestě zpět jsme se zastavili ještě v Českém Rudolci na kafe, vyslechli si místní pány a jejich stížnosti na všechno a pokračovali dlouhým stoupáním až do Nového Světa. Už jsme se nechtěli moc zdržovat, ale na tomto místě je žíznivým turistům k dispozici samovýčep, tak jsme neodolali a na pár minut se zastavili a vychutnali si okolní klid. Po cestě jsme ještě minuli rybník Zvůle, což je velká turistická atrakce, ale po pár fotkách jsme jeli dál. Těšili jsme se na odpočinek v naší chatce a také na to, že si zase rozděláme ohýnek.
Koupání, lodičky a město kostky cukru
Po dvou náročnějších dnech jsme se rozhodli, že kolo odložíme a trochu si odpočineme. Přece jen jsme byli u krásného rybníku a ještě se tu ani nevykoupali. Po snídani jsme se tedy nejprve sbalili a uklidili chatku a potom jsme se vydali do vody. Počasí bylo opět bezvadné. Já s taťkou jsme se vrhnuli do vody, Tom zjistil, že voda teplotně nevyhovuje, proto nás jistil raději ze břehu 😀 Přeplavali jsme na druhý břeh, kde se nacházela rekreace Starek, kam jsme jezdívali jako malí. Ze břehu to tu vypadalo podobně a ani náplň turnusu se nejspíš příliš nezměnila, protože ve čtvrtek jsme měli možnost zažít jejich benátskou noc. Zavzpomínali jsme na pěkné chvíle, které jsme tu prožili a vrátili se zpátky. S Tomem jsme si pak půjčili loďku a doveslovali na stejné místo. Ještě chvíli jsme si užívali krásného okolí a pěkného počasí. Kolem poledne jsme vyrazili zpět do Brna s tím, že se zastavíme ještě v Dačicích. Tohle město je proslavené tím, že tu vyrobili první kostku cukru na světě v roce 1843. Kostka cukru tu má dokonce svou sochu, která se nachází vedle kostela sv. Vavřince s vyhlídkovou věží. Z věže je krásný výhled do širokého okolí a určitě stojí za návštěvu. Na závěr jsme si dopřáli ještě jedno cappuccino a bez dalších zastávek vyrazili domů.
