Po dalším pracovním týdnu, ve kterém se prakticky nic převratného nestalo, jsme se další víkend rozhodli navštívit velkoměsto Shanghai. Tedy abych to upřesnil, během pracovního týdne jsem poznal všechny ostatní stážisty, ve firmě nás bylo dohromady 7, a také pár dalších stážistů z jiných firem. Takže náš „Shanghai trip“ jsme víceméně vyřešili přes pracovní e-mail, lístky na vlak a také ubytování zajistili zkušenější stážisté, a tak jsme se mohli vydat v pátek po práci rovnou na nádraží.

Náš vlak přijíždí…

Z firmy na nádraží jezdí firemní autobus, kde jsme se téměř všichni sešli a já jsem byl docela rád, protože jsem neměl tušení, jak se na hlavní nádraží v Changzhou dostat. Jak už to v Číně bývá, všude je spousta lidí a vše tedy trvá déle. A pro cestování vlakem to platí dvojnásob. Ne, že by byly vlaky pomalé, ale na nádraží je nutné být minimálně půl hodiny předem. Ačkoliv se lístky dají koupit dopředu na internetu, stále je nutné číslo rezervace vyměnit za lístek (k tomu je potřeba cestovní pas). Navíc se může stát, že fronta, ve které zrovna stojíte, není určena pro vydávání lístků a nebo třeba zrovna končí pracovní doba daného zaměstnance. Pak samozřejmě musíte jít do nové fronty a čekat. Nejlepší variantou bylo cestování ve skupině, každý si vybral jednu frontu a společně jsme čekali, kdo se dostane na řadu první. To samozřejmě nebylo vyhráno, jen se ozvalo „keep queuing“ až do doby, kdy bude jasné, že nám lístky vydají. Zajímavostí spousty nádraží v Číně je, že místo k nákupu lístků je obvykle úplně někde jinde, než kde je hlavní budova. Například v Changzhou byl k nádraží možný přístup ze dvou stran – South Square a North Square. Nikdy jsem pořádně nevěděl, na kterém zrovna stojím, ale existovalo pravidlo, že náš vlak obvykle odjížděl z toho opačného… cesta mezi oběma konci nádraží trvala asi 10-15 minut, i když máme i svoje rekordy, ale o tom někdy příště.

The Bund v noci z lodi

Po první bezpečnostní kontrole a zjištění, že stojíme na špatné straně nádraží, následoval běh a druhá bezpečnostní kontrola a konečně jsme se dostali do vlaku. Po hodinové jízdě vlakem následovala v Šanghaji ještě hodinová jízda metrem do centra města. Chvíli nám také trvalo, než jsme našli náš hostel, místo z venku nevypadalo moc přívětivě a také zrovna moc nevonělo. Nicméně, uvnitř hostel vypadal hodně dobře. Rychle jsme se ubytovali a vyrazili na večeři do „americké“ restaurace a poté do klubu, na jehož název už si asi nevzpomenu. Podstatné bylo, že v tomto klubu jsme mohli pít úplně zadarmo. Dodnes nechápu, jak přesně to funguje, ale za vším stojí černoch, na jehož jméno si nevzpomenu. Dělá promotéra pro různé kluby v celém městě a snaží se tam dostal co nejvíce cizinců, a tak rozdává poukazy na pití zdarma nebo rovnou na stůl přinese pár lahví. Takže jsme strávili noc v luxusním klubu a neutratili jediný yuan. Kolem třetí ráno už jsme se začínali nudit, a tak jsme klub opustili, venku jsme se rozdělili na dvě skupiny, já patřil k té první skupině, která jela zpět na hostel spát. Druhá skupina pokračovala do dalšího klubu.

Yu Garden

Ráno jsme se vzbudili a bylo jasné, že druhá skupina se jen tak nevzbudí a nemělo smysl na ně čekat, a tak jsme já, Radek a Marin vyrazili poznávat Šanghaj. Začali jsme v okolí People’s Square, kde prakticky nic extra zajímavého nebylo, pak nás Marin přesvědčil, abychom jeli na „fake market“. To byla velká chyba. Nejen že já osobně jsem neměl žádný zájem cokoliv kupovat, navíc jsme dorazili na trochu jiné místo, než jsme očekávali. Celou dobu za námi chodil nějaký chlápek a snažil se nás nalákat do některého z obchodů, pořád se nás všude ptali, co vlastně chceme a snažili se nám nutit všechno možné. Ono je skutečně možné koupit cokoliv poměrně levně, od značkového oblečení přes různé kabelky, hodinky až po elektroniku. Kdo by nechtěl takový iPhone 5 s Androidem uvnitř… Nakonec jsme byli rádi, že jsme z tohoto místa vypadli a vydali jsme se na Bund, což je nábřeží s budovami z počátku 20. století s překrásným výhledem na moderní Pudong. Rozhodli jsme se koupit si lístek na večerní plavbu lodí po řece (cca. 130 RMB) a Marin se rozhodl, že půjde na „fake market“ ještě jednou, my s Radkem jsme místo toho šli do „Yu Gardens“, což jsou zahrady nedaleko od Bundu. Večer jsme se pak opět sešli na lodi, což byl úžasný zážitek, protože celé město je nádherně osvětlené a pohled z lodi byl nezapomenutelný a rozhodně nelituji toho, že jsem za to utratil poměrně dost peněz. Večer už jen pivko na Bundu a zpět na hostel. Ostatní šli opět do klubu, já raději šetřil síly na další den.

Pohled na Pudong

Pohled z World Financial Center