Čtení na: 5 min.

Na rozhlednu bez rozhledu

Cesta z Brna do Vrbna pod Pradědem je poměrně rychlá. A tak k hotelu „Centrum Stone“ přijíždíme brzy, někdy kolem poledne. Paní na recepci nás vítá se slovy „To máte tedy štěstí, že tady náhodou jsem“. Přesto se můžeme hned ubytovat a abychom zbytek dne nějak smysluplně využili, jdeme na krátký výlet po okolí.

Vrbno pod Pradědem je překvapivě malé a od Pradědu dost vzdálené městečko. Na pěší výlet si pro první den vybíráme „Zámeckou horu“, na jejímž vrcholu by se měla nacházet malá rozhledna. Po několika kilometrech skutečně přicházíme na vrchol kopce, cestou míjíme mimo jiné zbytky hradu, ale rozhledna na kopci je překvapivě nízká a přes okolní vegetaci není vidět téměř nic.

Až cestou dolů se občas objevují místa s pěkným výhledem. Jedinou výhodou tedy je, že cesta tvoří jakýsi okruh, a tedy nemusíme jít stejnou cestou tam i zpět. Pro výhled ale doporučuji asi jiné vyhlídky, možná ty na protějším kopci, ze kterých by mohl jít vidět i Praděd.

• 

• 

Konečně pořádné kopce na kole

Druhý den je ve znamení cyklistiky. Začínáme kde jinde než ve Vrbnu a prvních 15 kilometrů jedeme do kopce. Později zjišťuji, že podle Stravy to byl můj dosud nejdelší kopec vůbec. Jako po každém výjezdu následuje zasloužený a tentokrát i rychlý sjezd. Zastavujeme v Karlově Studánce a vychutnáváme si atmosféru pěkného lázeňského městečka.

Stále máme nějakou tu zásobu výškových metrů nasbíraných v první části jízdy, a tak až skoro do Karlova jedeme z mírného kopce. U Karlova pod Pradědem využíváme možnosti lanovkou si vyjet na kopec a sjet si dolů modrý single trail. V areálu se nachází také těžší varianty – červený a černý, nicméně nám stačí ten nejjednodušší, tedy modrý. Výhodou je, že kromě celodenní či půldenní permanentky je možné si koupit jen jednu jízdu za 100 Kč, což se nám tentokrát hodilo. Více informací přímo na stránkách bikeparku: https://www.skikarlov.cz/karlov-v-lete/express-bikepark/

Protože se potřebujeme dostat včas zpět do Vrbna, pokračujeme směrem k městečku Andělská Hora, kde nás dohání hlad. V pohostinství „U Supa“ nás paní vítá se slovy „aspoň hodinu jsem chtěla mít klid“, přesto nás nakonec obslouží. Dáváme si naštěstí jen polévku, další hosté totiž prchají bez zaplacení a nechávají po sobě celkem dost jídla, takže asi příliš spokojení nebyli. Polévka je však dobrá, a tak my za jídlo platíme tak, jak by se mělo…

Před námi už je pouze Anenský vrch, poslední a také nejtěžší kopec dne, do kterého nakonec tlačíme kola pěšky. Odměnou je celkem pěkný kostel sv. Anny postavený na vrcholu kopce stejného jména. A jak už tomu bývá, po výjezdu následuje poměrně rychlý sjezd zpět do Vrbna pod Pradědem. Původně jsme chtěli cestou zpět sjet ještě jeden single trail v areálu „Bikepark Vrbno“, ale jaksi už nám toho za celý den stačilo…

Celkově asi 55 kilometrů a více než 1000 výškových metrů byl opravdu pěkný výlet. Kompletní trasa z aplikace Strava:

• 

• 

• 

• 

• 

Praděd s výhledem zadarmo

Poslední den po snídani balíme, kola si necháváme zatím v kolárně a vyrážíme autem do Karlovy Studánky, odkud pokračujeme pěšky po zelené turistické značce nejprve na Ovčárnu, ze které pak až nejvyšší vrchol Jeseníků: Praděd. A máme štěstí, zrovna v září platí vstup na vyhlídku Moravskoslezský kraj… Štěstí máme i na počasí, po celý víkend je slunečno a dobrý výhled, což na takovém místě oceňujeme. Zajímavostí je, že vrchol vysílače je nejvyšším bodem České republiky, neboť 1491 + 146,5 = 1636,5. A to je výše, než je vrchol Sněžky…

V místní restauraci si dáváme i oběd a vracíme se zpět, ale tentokrát po žluté údolím Bílé Opavy. Cesta je to rozhodně zajímavější, protože téměř celou trasu lemují menší (a občas i trochu větší) vodopády. Na závěr potkáváme také nějakou místní faunu, konkrétně uprostřed cesty se vyhřívá zmije obecná. Cesta tam i zpět měřila dohromady asi 18 km s převýšením přesně 666 metrů.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Zpět do Vrbna pro kola a už zbývá jen vrátit se do Brna. Celkově byly Jeseníky moc pěkné, možná i díky tomu, jak nám v polovině září vyšlo krásné počasí 🙂 Myslím, že do Jeseníků se ještě někdy podíváme…