Aby toho nebylo málo, rozhodli jsme se, že využijeme poměrně zajímavé možnosti navštívit hlavní město další severské země, a sice Norska. Jak už jsem zmínil minule, měli jsme ve škole týden volno, během kterého jsem stihl navštívit Stockholm a jako bonus, můj bratr stihl navštívit Tampere. Oslo tedy bylo na programu hned poté, během první poloviny prvního týdne druhé periody. Všechny důležité kurzy mám naštěstí až ve druhé polovině týdne, takže to nebyl problém.
Přímo z Tampere létá do Osla pravidelná linka Ryanairu, avšak pouze do konce října. Takže jsme využili skutečně jedné z posledních možností. Já a Agniezka jsme měli koupené letenky o pár dní dříve, takže nás zpáteční letenka se všemi poplatky vyšla na 30 EUR, což je výborná cena. Tomáš a Michal si koupili letenky později, takže letěli za 50 EUR. Poučení pro příště: kupovat vždy s dostatečným předstihem. Odlet byl v 10:00 z letiště v Tampere, které se nachází kousek od Tampere, ale dostat se k němu stojí asi 6 EUR (nebo 4,40 EUR s jinou společností). Byl jsem trochu nervózní, protože moji letenku měla Agniezka, takže jsem doufal, že všechno stihne a nezapomene ji. Já jsem zase měl pro změnu Tomovu letenku, myslím, že Michal byl jediný, kdo měl jen svoji vlastní letenku a tedy nebyl na nikom závislý. Při bezpečností prohlídce jsem se rozloučil se svojí zubní pastou (naštěstí tam byl jen zbytek, tak trochu jsem to čekal, že to neprojde). Michal se navíc rozloučil ještě se sprchovým gelem a deodorantem, zato Tomáš si vezl 4 decilitry vodky pečlivě zabalené ve 100ml lahvičkách. Let proběhl celkem bez problémů a přistáli jsme na letišti vzdáleném asi 70 kilometrů od centra Osla. Rozhodli jsme se, že zkusíme stopnout nějaké auto, abychom nemuseli platit za autobus. Díky Agniezce hned druhý pokud vyšel, a možná by vyšel hned ten první, kdyby dotyčný nemířil na opačnou stranu. Měli jsme štěstí, protože paní, která nás vezla, obvykle stopaře nebere, ale vypadali jsme prý normálně, takže nás zadarmo odvezla až do centra a ještě nám řekla spoustu zajímavých věcí o životě v Norsku.
 |
| Národní opera |
První věcí, které jsem si všiml, byly všudypřítomné jeřáby. V Norsku se prakticky pořád něco staví, i to je známka toho, že jejich ekonomika je na tom dobře. Na druhou stranu nám to tak trochu kazilo dojem z města a taky spoustu fotek. Celkově je Oslo jakýsi mix historických i moderních budov, opět něco trochu jiného než třeba Stockholm. Během prvního dne jsme tedy udělali takovou menší okružní procházku po centru města včetně hradu i Královského paláce, večer jsme pak zakončili u místní Národní opery, která překvapila svou moderní a opravdu zajímavou architekturou. Před budovou opery Tomáš krmil labutě, pak se přidala i Agniezka, ale jaksi neodhadla, že krmení přímo z ruky není nejlepší řešení a že labutě, ačkoliv vypadají hodně mírumilovně, mohou být ve skutečnosti pěkně zákeřné. Cestou k hostelu jsem si mimo jiné všiml, že Norsko má skutečně problém s imigranty, prakticky v celém centru narazíte na spoustu cizinců a také spoustu žebráků. Tohle byl skutečně obrovský rozdíl oproti Stockholmu. Cesta k hostelu byla komplikovaná, ale nakonec jsme se tam dostali a konečně se ubytovali. Cena za jednu noc asi 28 EUR. Opět, kvalita hostelu ve Stockholmu byla vyšší a cena nižší, ale člověk s tím musí tak nějak počítat, když jede do nejdražší země světa. Večer jsme si v hostelu ještě popovídali s Holanďany a Angličany a šli jsme spát… no spát se moc nedalo, hlavně nad ránem, kdy se naši neznámí spolubydlící snažili potichu hádat a slečna pak „tiše“ plakala 😀
 |
| Pozor, nekrmit! Koušou! |
Ráno jsme tak nějak pomalu vstali a vyrazili do McDonalds na ranní kávu. Trochu nám dalo zabrat, než jsme se probrali a konečně vymysleli, co dál. Koupili jsme lístky na MHD (75 NOK na celý den, což je poměrně slušná cena). První významná zastávka: Národní technické muzeum. K této budově jsme jeli tramvají a trvalo to celkem dlouho, umístění více v centru by jistě prospělo, protože jinak se návštěva tohoto muzea skutečně vyplatí. Za 50 NOK (studentská cena) jsou k dispozici 4 patra plné různých technických vychytávek. Bohužel, muzeum zavíralo v 16:00, takže jsme stihli projít jen jedno patro, ale zážitků máme spoustu (hra na theramin a další zajímavé hudební nástroje, vyrábění elektrické energie různými způsoby a mnoho dalších zajímavostí, na konci článku bude odkaz na stránky muzea…).
 |
| Jedna z „hraček“ v muzeu |
Poté, co nás z muzea vyhnali, vydali jsme se nejkratší cestou k Holmenhollenu. Z centra města jede metro (později spíše horský vláček) až na tuto horu, kterou znají jistě všichni příznivci lyžování. Dorazili jsme na místo v době, kdy bylo ještě trochu světlo, ale místní muzeum, simulátor skoků na lyžích i samotný můstek už byly zavřené.To však nebrání vynalézavým Čechům (a Polce), aby si nenašli cestu na můstek. V polovině výstupu jsme navíc narazili na další skupinu Erasmáků z Tampere, tak jsme v tom alespoň nebyli sami. A stálo to za to, skutečně impozantní místo, ještě když se setmělo a rozsvítila se světla, stalo se z můstku ideální místo. Nahoře jsme zjistili, že se dá vlastně dostat i dovnitř, výtah stále fungoval a dokonce s ním nahoru vyjela skupina dětí, se kterou někteří z nás pak sjeli i dolů a navštívili muzeum a tím vlastně ušetřili spoustu peněz, ale tohle byla fakt naše poslední možnost, jak se na můstek dostat, protože další den ráno jsme letěli domů.
 |
| Těsně pod odrazovou hranou můstku… |
 |
| Ve skutečnosti to vypadalo ještě lépe! |
Proto jsme se taky rozhodli, že za další noc v hostelu platit nebudeme a noc prostě přečkáme někde v Oslu. Chvíli jsme se jen tak toulali po jedné okrajové, pěkně vypadající čtvrti a pak jsme zamířili do parku plného soch, které byly jistě zajímavé, ale v tuto noční hodinu špatně osvětlené a tak nebylo divu, že v celém parku nikoho kromě nás nebylo. Kolem jedné hodiny ráno jsme dorazili do našeho bývalého hostelu pro zavazadla, tedy zavazadlo… a protože nás nikdo nevyhnal, „odpočívali“ jsme zde ještě dvě hodiny, než jsme se vydali směrem k autobusovému nádraží. Stopování by totiž v tuhle noční hodinu bylo obtížné, ne-li nemožné. Autobus stál 140 NOK a žádná z mých karet nefungovala, naštěstí za nás za všechny nakonec zaplatil Michal. Pak už jen diskuse o tom, zda jíst banány celé nebo bez špičky a bezproblémová cesta domů. Po návratu do Tampere mě čekala ještě hodina Finštiny, ale zvolil jsem pár hodin spánku. Večer byla pak na programu ještě slovenská večera, kterou pořádal Michael. Halušky byly opravdu dobré, Lucia svůj úkol zvládla znamenitě 🙂
 |
Tento týden jedou všichni do Petrohradu. Určitě to bude pěkné město, ale tentokrát se neúčastním, protože výlety jsou opravdu náročné, jak časově, tak finančně…