Plány na letošní Velikonoce jsme nechávali na poslední chvíli. Přemýšleli jsme nad Beskydami nebo Bílými Karpaty, ale vyhráli Krkonoše. Dozvěděli jsme se totiž, že naše oblíbená chaloupka v Albeřicích se bude prodávat a my máme poslední příležitost se tam podívat. V práci jsme skončili okolo půl páté, po cestě jsme se zastavili jen na nákup a do Albeřic jsme dorazili až okolo půl deváté. Dlouhá cesta nás unavila, takže jsme udělali jen plány na další den a šli spát.
Sněhová procházka k Rýchorské boudě
V celé chalupě jsme zatím sami, tak si užíváme klid a pohodu. Vstáváme okolo 8. hodiny, chystáme si svačinu a čaj do termosky a vyrážíme pěšky přímo od naší chalupy po staré celní cestě až k polské hranici. Pokračujeme po červené turistické značce po hřebenu po příjemné lesní cestě, která vede až k Rýchorskému kříži. Otevírají se tu pohledy na rozsáhlé louky z jedné i druhé strany a několik typických horských chalup. Z křižovatky pokračujeme mírným stoupáním dál až k Rýchorské boudě. Zimní sezóna skončila a letní ještě nezačala, ale aktuální provozovatelé restaurace poskytují v zádveří alespoň malé občerstvení ve formě kávy, čaje, čerstvého chleba s pomazánkou a hlavně vynikající domácí ovocnou buchtou. Postupně se nás tu schází víc, proto platíme do kasičky a pokračujeme směrem na Maršov.
Venku nás čeká hustá chumelenice, ale nefouká, tak to není až tak nepříjemné. Čeká nás převážně klesání po Růženině cestě s malou zacházkou zase do kopečka :). Po chvilce jsme to ale zjistili, odbočujeme tedy správně na cyklostezku a scházíme na druhém konci Maršova. Podíváme se do zajímavého kamenného kostela Nanebevzetí Panny Marie a konečně si dáváme zasloužený odpočinek se svačinkou. Ještě nakoupit u místního Vietnamce a šup posledních 5 kilometrů stoupání zpátky na chalupu. Cesta se táhne, ale aspoň si můžeme vesničku pořádně prohlídnout. Na chalupě pořád ještě nikdo není, což se ale za chvíli změní. Klid a pohoda vzaly za své a my si „užíváme“ spoustu nevychovaných nejen dětí, ale i dospělých.
Výstup na Sněžku z polské strany
Ráno se mi moc vstávat nechce, Tom je dnes akčnější, proto chystá snídani a já už přicházím k hotovému. U snídaně máme relativně klid, ostatní ještě spí. Dlouho se nezdržujeme a odjíždíme na Horní Malou Úpu. Parking nás tu stojí 150 Kč, ale co se dá dělat. Nejprve se jdeme podívat do íčka, jestli budou mít turistickou známku, kterou jsme dostali za úkol koupit. Návštěva je úspěšná, takže už se nezdržujeme a hurá na start. Sice je dnes poměrně hustá mlha, ale nesněží ani neprší. V Sovím sedle odbočujeme do Polska a klesáme dolů po černé turistické značce. Do protivky potkáváme spousty Poláků. Dolů se jde hrozně špatně, je tu docela dost sněhu a hlavně to hodně klouže, nesmeky samozřejmě nemáme. Vyklesáme opravdu dost, celkem téměř 430 výškových metrů až se konečně dostáváme na křižovatku Szeroki Most, kde je příjemné odpočívadlo. Neváháme a svačíme. Po odpočinku už začínáme stoupat nejprve po modré, žluté a nakonec červené značce. Cesta je nejprve široká a stoupáme pozvolna, následně se stezka mění v kamenné schody, které vedou kolem horské říčky. Postupně se opět přidává sníh, začínáme funět, ale ještě musíme máknout, abychom stihli Poštovnu, která má otevřeno jen do 16 h.
Poslední úsek pod Slaskim domem je totálně zasněžený, naštěstí už tu před námi někdo šel, takže se snad neztratíme. Míjíme pěkný vodopád, ale mostek přes něj je stržený. Brodit však nemusíme, je tu dost velkých kamenů. Závěrečný výstup na Slaski dom máme v totální mlze a spoustě sněhu. Jsou tu krásně zaváté kleče a vypadá to tu jak někde v Himálajích. Bez přestávky pokračujeme dál, najednou se před námi z ničeho nic objevuje zmiňovaná polská chata, tak to vypadá, že Poštovnu stihneme! Poslední strmý úsek klouže jak „sviňa“, pomáháme si řetězy a máme opravdu dost. Na vrcholu jsme s předstihem okolo 15:35, takže si v Poštovně dáváme výbornou gulášovku za 90 Kč a ještě horalku za odměnu. Mezitím se mraky rozestoupily, tak se konečně kocháme i krásnými výhledy.
Zpátky jdeme nejkratší cestou Česko-polského přátelství, která nám i přesto zabere ještě přes dvě hodiny. Sněhu je tu pořád hodně a jde se špatně. Místy padáme i na zadek a začínáme se těšit na nějaké dobré kafe do Úpy. Po cestě se nám naskytne ještě několik krásných výhledů, které využíváme na krátký odpočinek. Od Jelenky už jdeme rychlochůzí. U auta odložíme věci a spěcháme do pivovaru Trautenberk, kde jsme si i minule dávali dobré jídlo a pití. Zklame nás spousta lidí a hlavně prázdných, ale rezervovaných stolů. Naštěstí přesvědčíme servírku, že si dáme jen kafe a vypadneme, tak nás nechá sednout. Chvíli čekáme, ale cappuccino opravdu nezklamalo. Do chalupy dojíždíme docela pozdě a je tu opět rodeo. Ohříváme si večeři, chvíli plánujeme další den a raději jdeme na pokoj.
Odpočinkový den v horských střediscích
Dneska se vstáváním nespěcháme, ale z postele nás vyžene hlad. U snídaně plánujeme co a jak, docela dlouho přemýšlíme až se nakonec rozhodujeme pro odpočinkovější návštěvu Jánských Lázní. Parkujeme na centrálním parkovišti, odtud se vydáváme městečkem ke kolonádě, kde má být velikonoční jarmark. Nejspíš jsme přišli pozdě, tak jdeme rovnou do cukrárny Grand opět na cappuccino a malý zákusek. Bereme to ještě oklikou kolem kostela sv. Jana Křtitele a léčebného domu Vesna zpátky k autu. Následně přejíždíme do Pece pod Sněžkou, kde parkujeme v novém parkovacím domě. Sice je o kousek dál od centra, ale míst je tu dost a alespoň se můžeme projít okolo řeky. Naše kroky míří tradičně do íčka a Veselého výletu, kde necháváme nějaký ten peníz za lokální pivo Sněžka a malé drobnosti pro mamku k narozeninám.
Občerstvení volíme v hotelu Hvězda, kde jsme byli už několikrát a máme to otestované. Tentokrát nás nezklamala výborná masová topinka a zelná polévka. Platíme a ještě si dáváme okruh okolo hotelu Horizont přes menší sjezdovky zpátky k autu. Před nadcházejícím deštěm ujíždíme do Trutnova, kde relaxujeme v tradiční sauně u plavečáku. Výborně jsme se vypotili, dokoupili zásoby v Lidlu a uvařili jsme si luxusní večeři ve formě párků s hořčicí 🙂
Slunná návštěva Kuksu
Ráno nás budí poměrně brzo ostatní v chalupě, tak vstáváme taky. Po snídani se sbalíme, uklidíme a dáváme chaloupce sbohem. Vypadá to na krásný slunný den, takže nám návštěva krásného zámku Kuks vychází na jedničku. Sochy ctností a neřestí sami nepoznáváme, tak si bereme na pomoc nápovědu z Googlu. Procházíme i krásné zahrady za zámkem, která se ještě neprobudily plně k životu a zastavujeme se v místním obchůdku s čaji. Vzhledem k cenám si dva čaje také odvážíme a jak jinak, míříme ke kavárně na terase, kde je moc hezký výhled. Obsluha v LoriCafé je velmi příjemná a rychlá a hlavně kafe je opravdu vynikající. Tímto se loučíme s naším dalším výletem a těšíme se zase na další zážitky v květnu.
